Istanbul – město dvou kontinentů

Orientální trhy po boku evropských obchodních center, stánky s kebaby a tradiční čajovny vedle stylových západních restaurací, kontrast moderních staveb a osmanských minaretů – to vše i mnohem více nabízí Istanbul, největší turecká metropole a jediné město na světě, které se rozkládá na dvou kontinentech!

Do Istanbulu jsem se toužila podívat od chvíle, kdy jsme jej poprvé spatřili z letadla. Tenkrát byl jen přestupním místem na cestě do Thajska, ale brzy bylo jasné, že se sem vrátíme. Povedlo se to v létě 2021. Turecko bylo sice toho času na seznamu „vysoce rizikových zemí“, to nás však od návštěvy neodradilo.

Istanbul je významný především díky své strategické poloze. Úžina Bospor patří k nejrušnějším lodním trasám na světě. Fascinující je, že zde žije více než 13 milionů obyvatel. Město je obrovské a orientace v něm není úplně snadná.

PRAKTICKÉ INFORMACE

Zdejší měnou je turecká lira (TL, TRY), kterou v Čechách není úplně snadné sehnat, a to dokonce ani v centru Prahy (ač na cedulích bývá uvedena). Liry buď ve skutečnosti vůbec nemají, nebo je kurz velmi nevýhodný. Hotovost jsme si tedy vybírali až na letišti po příletu s naprosto luxusním kurzem (bez ironie ;)). Nicméně na většině míst bylo možné platit kartou.

Oproti ČR je třeba počítat s časovým posunem +1 hod.

DOPRAVA DO MĚSTA I PO NĚM

Letiště

Známé letiště Atatürk od roku 2019 nefunguje. Pod jeho původní zkratkou IST se nyní skrývá Istanbul Havalimani, nové moderní letiště, které se nachází cca 40 km severozápadně od Istanbuluv evropské části města. Přilétají sem zpravidla mezinárodní lety. V současnosti se jedná o největší letiště na světě.

Poletíte-li jako my nízkonákladovkou Pegasus Airlines, přiletíte pravděpodobně na zcela opačnou (asijskou) stranu města. Letiště Sabiha Gökcen Havalimani (SAN) je vzdáleno asi 50 km od centra a je využíváno právě nízkonákladovými společnostmi.

Z obou letišť je možné se do centra města (náměstí Taksim) dopravit moderními klimatizovanými autobusy, cesta však může být časově náročná, zvláště natrefíte-li na kolony. Délka cesty se pohybuje okolo 70 min, může se však protáhnout až na 2 hod! Cena za jízdu není vysoká.

Další variantou je cesta taxíkem, která je sice dražší, ale výrazně rychlejší. Linka metra M11 byla za nás ještě ve výstavbě, ač měla být podle původních plánů otevřena již v srpnu 2021.

Krapet divočejší příjezd…

Ale zpět k příjezdu do Istanbulu. Ten byl trošku divočejší. Na letišti proběhlo vše v pořádku – vybrali jsme si peníze z bankomatu, zakoupili jsme místní SIM kartu, bez potíží jsme nasedli na autobus přímo před letištní halou a na náměstí Taksim jsme zapadli do první italské restaurace na večeři. Když jsme se však se všemi zavazadly vypravili do víru města, byla již tma a náměstí bylo plné „podivných jedinců“. A rázem nám to došlo. Dva turisté s kufry působili jako pěst na oko a vybízeli všechny zdejší zlodějíčky do akce.

Istanbulkart

A co bylo naším cílem? Nejvýhodnější jízdné po městě představuje tzv. Istanbulkart, dobíjecí karta, kterou si lze zakoupit v automatech BILEMATIK. Její cena činí 10 TL, přičemž 4 TL jsou již jízdné. V automatu si pak lze dobít libovolnou částku, jen je zapotřebí ji znovu naskenovat. V době naší návštěvy platila nová covid pravidla, podle kterých bylo zapotřebí spárovat Instanbulkart s HES kódem. A tím se vracím ke zdejším zlodějíčkům – ti se nám snažili rádoby pomoci a za aktivaci si účtovali peníze – nic dramatického, ale proč naletět, že? Věděli jsme, že aktivace má být zdarma, proto jsme raději prostředí metra opustili a na náměstí provedli aktivaci přes internet. Během tohoto úprku nás stihl pronásledovat další týpek, ale my se nedali! Cesta k hotelu byla sice ještě dlouhá, ale více méně bez potíží.

UBYTOVÁNÍ

Ubytování jsme vybrali v tradičním Sultan Tughra Hotelu s maličkými pokojíky. Jejich vysoké stropy s patýrky a všudypřítomnými zrcadly nám zajistili „fotozábavu“ po zbytek večera :). Velkým zklamáním byly zdejší velmi chudé snídaně. Kdyby nám neudělali každé ráno omeletu, tak z toho půlku plátku rajčete, sýru a okurky celý den šilháme hlady. Nepříjemné zážitky u jídla bohatě vynahradil ochotný personál a blízkost do centra.

JAK SE ZORIENTOVAT V ISTANBULU

Hlavní turistická lákadla města jsou umístěna v srdci starého Istanbulu (Staré město nebo Stamboul), a to zejména v části Sultanahmet se svou typickou orientální architekturou. Starý Istanbul odděluje od toho nového záliv nazývaný Zlatý roh, je přes něj postaveno několik mostů, např. známý Galatský.

STARÉ MĚSTO

Staré město v Istanbulu je prohlídkovým cílem i místem pobytu většiny turistů, neboť se v něm soustředí to nejkrásnější, po čem jen návštěvník touží: nádherné známé mešity, bazary, cisterny a řada dalších památek. Tuto část města lze prohlédnout za 1–3 dny, záleží, jak velcí jste fanoušci historie a jak moc rádi nakupujete.

Modrá mešita (Sultan Ahmet Camii)

My prohlídku zahájili překrásnou Modrou mešitou (mešita sultána Ahmeda), bohužel však byla toho času v rekonstrukci. Nebylo tak možné spatřit ani krásné zahrady okolo, ani údajně více než 20 tisíci tyrkysovými kachličkami zdobený interiér, resp. dovnitř jsme mohli, ale jen na malou část, ve které bylo více prvků stavebních nežli orientálních. Mešita by měla být otevřena denně mimo čas modliteb (probíhají asi 5x denně). Abyste se vyhnuli frontám, doporučuje se přijít brzy ráno nebo po 16. hodině. Vstupné je dobrovolné a jako u každé zdejší mešity vstupujete dovnitř bez bot. Modrá mešita je známá tím, že jako jediná mešita v Istanbulu má 6 minaretů. Více informací najdete zde.

Hagia Sofia

V blízkosti Modré mešity se nachází i její slavnější kolegyně, nejkrásnější historická památka a symbol Istanbulu, mešita Hagia Sofia (chrám Boží Moudrosti, Aya Sofya). Po téměř 1000 let se jednalo o největší katedrálu na světě. Od 10. 7. 2020 je oficiálně prohlášena za mešitu. Pro nás návštěvníky je to dobrá zpráva, protože díky tomuto počinu je vstupné zdarma. Tím, že byla tato památka přestavována na mešitu, nabízí fascinující směsici náboženství (např. obrazy Ježíše a Marie vedle islámských struktur). Známý je zdejší Plačící sloup (sloup sv. Jiří) s malým otvorem, do kterého se strká prst. Když dokážete otočit ruku o 360°, splní se vám prý přání. My sloup nenašli, takže si budeme muset přání plnit sami.

Zážitkem pro nás bylo se na chvíli posadit na koberci a jen sledovat příchozí návštěvníky, kteří si ve velkém pořizovali selfíčka. Ideální scény pro fotografování, při kterých si vás nikdo ani nevšimne…

Turecké lázně

Naproti vchodu do Hagii Sofii jsou vystaveny Roxelaniny lázně. Jedny z mnoha tureckých lázní ve městě. Jejich návštěva pro nás v létě nebyla vůbec lákavá z mnoha důvodů. Tím nejzásadnějším byl fakt, že se jedná o horké vodní lázně. Lázně bývají také často odděleny na mužskou a ženskou část, pro návštěvu páru nejsou tedy zcela ideální, i když jsme se dočetli, že v některých zařízeních pro turisty nejsou tato pravidla striktně dodržována. Tradiční lázeňská procedura spočívá v uvedení do lázní, přivítání vědrem teplé vody, následuje odstranění potu a odumřelých buněk kůže hrubými rukavicemi (součástí může být i pěnová masáž) a následně zchlazení ve studené místnosti s pitím čaje. Opět je většinou možnost přidat si masáž nebo bahenní koupel. Obvyklá cena za 90 min rituálu bývá okolo 220 TL, tj. 560 Kč.

Hipodrom

V okolí těchto nejznámějších památek na náměstí Sultanahmet se rozprostírají fragmenty Hipodromu (byl postaven jako závodiště pro vozatajské dostihy) a dřívější Koňské náměstí (At Meydani). Zde bylo město Konstantinopol vyhlášeno r. 330 za „nový Řím“. V 17. stol. pak jeho pozůstatky sloužily jako zdroj kamene při stavbě Modré mešity. Do dnešního dne se dochovaly některé menší památky, jako např.: zdobená fontána, Egyptský obelisk nebo Hadí sloup.

Podzemní cisterny

V docházkové vzdálenosti se nacházejí také dvě cisterny: podzemní nádrž Yereteban neboli Baziliková cisterna (Yerebatan Sarnıcı) a její méně známá kolegyně cisterna Tisíce a jednoho sloupu (Binbirdirek Sarnıcı). Baziliková cisterna bývá přezdívána „Potopený palác“ a bývá nádherně nasvícena. V byzantské éře prý byla celá naplněná vodou. V létě 2021 byla bohužel uzavřena a my se museli spokojit právě s její méně známou kolegyní, jejíž návštěva pro nás byla spíše zklamáním. Za 50 TL (tj. cca 130 Kč) jsme se prošli místností osvícených sloupů, nic víc, nic míň.

Paláce Topkapi

Údajně nejoblíbenější turistickou pamětihodností v Istanbulu je prý rozsáhlý palácový komplex Topkapi, kdysi sídlo osmanských sultánů. Pro jeho návštěvu je zapotřebí si vynahradit několik hodin (na čekání ve frontě jakbysmet J). My čekali déle jak hodinu a u pokladny se dozvěděli, že naše představa navštívit pouze všemi doporučovaný Harém (privátní část komplexu sultána), byla zcela mimo. Zakoupit lze pouze předražené kombinované lístky ve dvou variantách s dalším příplatkem za Harém a některé další menší pavilony. Vstupné vyšlo na necelých 300 TL/os. (tj. cca 700 Kč), tak jsme se na to vykašlali. Návštěva paláců a klenotnice nás zase tolik nelákala. Jen malé doporučení, budete-li chtít do komplexu vstoupit, neberte si stativ, beztak vám ho u brány zabaví.

Velký bazar (Grand Bazaar, Kapalı Çarşı)

Kousíček od zastávky tramvaje T1 (ta, která jezdí přes náměstí Sultanahmet) můžete navštívit proslulý Velký bazar, jednu z největších krytých tržnic na světě s více než 4000 obchody. Jeho 66 úzkých uliček měří okolo 8 km. Vstupné je zdarma a je otevřeno každý den kromě neděle. No a… smlouvá se, a to hodně! Nakoupíte zde většinu suvenýrů i dárků za opravdu dobré ceny, zvláště v porovnání s kamennými prodejnami. Na zboží nikde nenajdete cedulky, cena se domlouvá přímo s prodejcem a je naschvál vyšponovaná hodně navrch. Prodejci přemlouvají – dávají speciální cenu za to, že jste jejich údajně první či poslední zákazník toho dne, nabízejí další a další výrobky v ceně, zkrátka snaží se o sto šest. Nám se podařilo vysmlouvat fialové lampičky, které jsem si toužila z Turecka dovézt. Už nám visí v ložnici :).

DALŠÍ MEŠITY VE MĚSTĚ

Kromě dvou nejznámějších mešit můžete v Istanbulu navštívit i některé další, např. Novou mešitu (Yeni Camii) na náměstí Eminönü (v roce 2021 v rekonstrukci), mešitu Rustema Paši (Rüstem Paşa Camii) poblíž Egyptského bazaru (s kořením) nebo třeba za nás nejhezčí Sulejmanovu mešitu (Süleymaniye Camii). Ta je prý jednou z největších a nejhezčích ve městě. Z jejích zahrad je krásný výhled na město a je tam na rozdíl od mešit v centru klid a příjemná duchovní atmosféra. A navíc, jak se nejedná o vyloženě turistické místo, ceny okolních restaurací jsou poloviční! Zajímavostí je, že v blízkosti mešity mají svůj hrob jak známý architekt Sinan, tak Sulejman I.

NOVÉ MĚSTO (BEYOĞLU)

Na severním břehu zátoky Zlatý roh najdete čtvrti Galata a Pera, jádro moderní evropské části Istanbulu. Galata je známá svým mostem a věží. Na Galatském mostě (Galata Köprüsü) jsou k vidění rybáři. Zatímco horní patro mostu slouží pro transport, jeho spodní je tvořeno promenádou s obchody a restauracemi.

My jsme po mostě pouze přejeli a před výstupem na věž jsme si udělali krátkou „fotozastávku“ v tzv. Umbrella street s pestrobarevnými deštníky (HocaTahsin Sk. No:14). Poté nás již čekal výšlap do kopce lemovaný řadou obchůdků se suvenýry.

Galatská věž (Galata Kulesi)

Galatská věž, jeden ze symbolů Istanbulu, se vypíná do výšky 62 metrů. Její vyhlídkový ochoz je otevřen denně až do půlnoci. Naskýtá se z ní krásný výhled na Bospor a celé město. Vyhlášena je údajně dlouhými frontami na lístky. Kdo ví, jak to bylo před koronou, ale za nás se jednalo tak o 10 min čekání. Lístek stojí 100 TL/os. (tj. cca 250 Kč), platí se pouze v hotovosti. V bezprostřední blízkosti věže se kupí jedna kavárna za druhou, ani my jsme neodolali a zavítali jsme do jedné z tamějších cukráren.

Třída Nezávislosti (Istiklal Caddesi)

Koho baví nakupování a ruch moderního velkoměsta, třída Nezávislosti bude to pravé ořechové. Jde o jednu z nejznámějších ulic ve městě, dnes pěší zónu, kterou občas projede historická tramvaj. Na ni pak všichni naskakují, fotí se a občas i padají, rozjede-li se příliš rychle. Tramvaj byla sice fajn, ale nikdy nekončící pasáž obchodů nás velmi rychle otrávila natolik, že jsme raději spěchali uličkami dolů a prošli se podél moře při západu slunce až k hotelu.

KOUPÁNÍ, PŮJČENÍ AUTA A NÁVRAT DO ASIJSKÉ ČÁSTI MĚSTA

Asijská část města je obrovská, avšak pro cestovatele toho tady příliš mnoho k vidění není, proto jich tu mnoho nepotkáte. I my jsme sem zavítali až poslední den, kdy jsme přilétali z Kappadokie (o té případně více najdete zde). Náš úžasný plán půjčit si na letišti auto, zajet se vykoupat k blízkému Černému moři a pak přijet na západ slunce do města k Dívčí věži sice zněl jako ideální letní romantika, nicméně ukázal se jako celkem šílený.

Řízení auta v Turecku

Řízení auta v Turecku by vydalo na samostatnou kapitolu, zde jen krátce. Jízdní pruhy – jako by neexistovaly, do jednoho se vejde aut vedle sebe celkem dost. Předjíždění bez používání blinkrů je samozřejmost. Semafory na dálnici, které svítí červenou, ale všichni kromě nás jedou vesele dál… a hlavně nekonečné kolony v Istanbulu a lidé vstupující neustále do vozovky. Večer už mi tekly nervy ne proto, že se k Dívčí věži na západ slunce rozhodně nedostaneme, nýbrž pro to, že jsem považovala za jednu velkou náhodu, dojedeme-li do cíle bez nehody. Světe div se, náhoda se konala. Pokutu jsme dostali jen jednu – za nezaplacené parkování. Dodnes jsme ji nezaplatili a bylo nám sděleno, že pokud chlápka udělujícího pokuty neuvidíme, můžeme jet dál a nikdo to nebude řešit. Zatím z Turecka žádný dopis nepřišel…

Pláž Solar

Koupání u Černého moře proběhlo až na starosti s parkováním bez zásadnějších komplikací. Od hlavního istanbulského letiště byla pláž vzdálena asi 30 min cesty. Na placeném parkovišti nás sice mírně zneklidnilo, že jsme jedinými klienty, žádný podvod se ale naštěstí nekonal. Pláž Solar je soukromá, i zde se tedy platilo vstupné asi 40 TL (tj. cca 100 Kč), zázemí bylo dobré, v moři se jen nedalo moc plavat, protože bylo až příliš mělké.

Dívčí věž (Kiz Kulesi)

A kamže jsme to tak spěchali na západ slunce? Na Dívčí věž, původní byzantskou pevnost z 12. století, další úchvatný symbol Istanbulu, za kterým slunce zapadá, a ptáci létají. Najdete ji na malém ostrůvku asi 200 od pobřeží. Podle legendy sem kdysi král nechal odvést svoji dceru, aby se vyhnula věštbě sudiček, že zemře na uštknutí hadem. Jak už to ale v podobných příbězích bývá, had se nešťastnou náhodou dostal do koše s ovocem, který princezně poslali, a tak svému osudu stejně neunikla.

PRINCOVY OSTROVY ANEB KOUPÁNÍ V ISTANBULU

Před naším výletem do Istanbulu jsem trávila hodiny googlením míst, kde by se bylo možné vykoupat. Je léto, jedeme k moři, bez koupání to nedám! Brzy jsem však zjistila, že v samotném městě se koupat opravdu nedá, voda je totiž silně znečištěná. Pěkné pláže (např. Florya, Solar, Caddebostan aj.) se nacházejí tak 20–60 km od města. Bez půjčení auta se tak běžný turista dostane k moři nejlépe, vyrazí-li na Princovy ostrovy (Prens Adalari).

Tato skupina 9 ostrovů v Marmarském moři je oblíbeným víkendovým únikem Turků z města, pro mnohé se stává jejich poklidnou důchodovou či víkendovou destinací.

JAK SE TAM DOSTAT?

Nejsnáze se na ně dostanete trajektem z přístavu Kabatas v evropské části města. Nejlevnější je městská linka společnosti Şehir Hatları, variantou je i soukromá společnost TURYOL, která láká zmatené návštěvníky hned při výstupu z tramvaje. Výhodou využití městské linky je možnost platit Istanbulkart. Cena jednoho lístku se pohybovala okolo 11 TL. Plavba trvá kolem hodiny. Skvělé je, že lodě plují kolem Dívčí věže i dalších půvabných částí města a není tak nutné si zakupovat drahé plavby po Bosporu, které nabízejí cestovní kanceláře.

Specialitou Princových ostrovů je absence automobilové dopravy, která je až na výjimky zakázána. Chodí se zde pěšky, jezdí se na kole nebo na koněm tažené bryčce.

KTERÝ OSTROV NAVŠTÍVIT?

Největším a nejnavštěvovanějším ostrovem je Velký ostrov (Büyükada), v pořadí čtvrtá, poslední zastávka směrem z Istanbulu. Kromě městečka a pláží je možné zavítat do muzea nebo ke klášteru sv. Jiří. Do moře se prý dá dostat především z útesů a betonových mol. Protože nás tato varianta koupání příliš neoslovila, zvolili jsme raději první ostrov po cestě, a to Henový ostrov (Kinaliada), který byl na internetu opakovaně doporučován jako ostrov nejvíce vhodný ke koupání. Ostrůvek to byl sice malý, místo památek zde stála pouze letní sídla tureckých důchodců, nicméně pláží tu bylo dostatek. Koupat se dalo buď hned u přístavu, nebo na vzdálenějších soukromých plážích, které poskytovaly více komfortu. Nám byla nejsympatičtější pláž Kumluk se zázemím, občerstvením a dále od sebe rozmístěnými lehátky. Všechny pláže byly kamínkové, voda čistá, v pozadí s kulisami Istanbulu.

Trajektem lze doplout také na Pevnostní ostrov (Burgazada) a Sedlovou střechu (Heybeliada), na zbývající ostrůvky již trajekty nejezdí. Na jeden den je reálné navštívit i s koupáním tak dva ostrovy, jinak by to s relaxováním nemělo mnoho společného.

NA ZÁVĚR

Návštěva Turecka byla naše první a rozhodně ne poslední. Na video z ní se můžete podívat zde. A co dál? Ty Pamukkale zkrátka jednou vidět musíme! A slyšeli jste o tureckém městečku duchů Burj Al Babas? Tento nedokončený megalomanský projekt na výstavbu satelitního městečka alá Disney se plánuje otevřít turistům, otázkou je, zda si i poté zachová takové kouzlo jako má nyní, když je opuštěný.

Ještě tip na romantickou večeři!

Chcete-li se najíst opravdu stylově, navštivte střešní restauraci hotelu Seven Hills, který nabízí parádní výhled na Modrou mešitu i Hagiu Sofiu. Ceny jsou vysoké, ale i kdybyste si měli dát stejně jako my jen polévku a palačinky (to nejlevnější z jídelního lístku :)), tak to za to stojí!