ČÍNA: Na co se připravit před cestou?

Většina našich přátel a známých mají na svém vysněném cestovatelském seznamu země jako Japonsko nebo Jižní Korea. I my jsme je měli. Odrazovaly nás však vysoké ceny letenek a v případě Japonska i ubytování a dalších služeb. A pak se to stalo… Instagram mi začal nabízet jinou variantu: Čínu. Čím více jsem se na videa dívala, tím více mi je algoritmus nabízel. A já se nestačila divit, co vše bychom mohli vidět, pokud bychom jeli právě tam. Nádherné chrámy, moderní velkoměsta s mrakodrapy, tradiční kouzelné vesničky, fascinující hory, stavby, sochy, zkrátka… bylo rozhodnuto. Letíme do Číny! Co jsme ale začali zjišťovat až po nákupu letenek bylo, že připravit tuhle cestu nebude žádná legrace. A opravdu, tyhle dva týdny nás stály mnoho a mnoho hodin práce, nervů, stresu a neustálých změn plánů. Nicméně, vyplatilo se!

O ČÍNĚ OBECNĚJI

Oficiální název země zní Čínská lidová republika. Jde o neskutečně rozlehlou zemi, která má doslova „od všeho trochu“ – je rozmanitá jak geograficky, tak kulturně. Dle statistik je údajně každý cca 5. člověk na světě Číňan, přesněji představují celkem 18 % světové populace. Čína je země naplněná fascinující kulturou, historií a jinými společenskými normami než v Evropě. Na mnohých místech budete navíc jediným turistou široko daleko.

Posun času je v Číně oproti České republice v létě +6 hod a v zimě +7 hod.

Na běžnou turistickou cestu není třeba žádné speciální očkování, pouze mít v pořádku ta základní.

Co se týče zásuvek, napětí bývá 220 V, zpravidla fungují evropské zástrčky, ale hodí se mít i univerzální adaptér pro zástrčku typu I.

KDY JET DO ČÍNY?

Nejlepším obdobím pro návštěvu této země je jaro nebo podzim, kdy je zdejší klima nejpříjemnější. V létě vás mohou otrávit větší davy a horké počasí (teploty okolo 30 až 38 °C), také je vyšší riziko tajfunů a dešťů. Někdy ale nemáte možnost vyrazit na podobnou cestu jindy než v létě, což byl i náš případ. Zažili jsme vše zmíněné: davy, obrovské vedro (pocitovou teplotu až 50 °C!) a tajfun? Ten nás zastihl v Šanghaji. Dokonce nám kvůli němu zrušili i let. Když se nám konečně podařilo odletět, zasáhla město povodeň. O dva týdny později, dorazil do města a jeho okolí další tajfun. Takže ano, léto může s vaším itinerářem výrazně zamíchat.

VÍZUM

Registrace na stránkách vízového centra

Nejprve je třeba zažádat o vízum na stránkách vízového centra (zde), které sídlí na Praze 8. Samotnému vyplnění formuláře předchází registrace, která je někdy složitě zdlouhavá, protože potvrzovací SMS kód skrze přichází až po uplynutí časového limitu. Naše zkušenost je ale taková, že jednou se to povede 😊.

Bez itineráře nic nebude!

Než však o vízum zažádáte, potřebujete mít už cestu naplánovanou alespoň do té míry, abyste znali jednotlivá navštívená města a především měli zarezervované všechny hotely. Formulář totiž vyžaduje váš kompletní itinerář, včetně přesných adres konrétních hotelů. Jedete-li ve dvou jako my, musí být na potvrzení z ubytování uvedena obě jména. Nestačí tedy, že jeden zarezervuje ubytování na své jméno. Četla jsem, že někteří cestovatelé si vyberou libovolné hotely, které po schválení žádosti zruší a následně, jakmile je na to čas, si v klidu pečlivě vyberou jiné hotely. Nám přišlo toto zbytečné a rovnou jsme to udělali pořádně.

Časová náročnost

Počítejte také s tím, že vyplnění formuláře může trvat i několik hodin. My jsme mu celkem věnovali hodin asi pět! Číňané o vás potřebují vědět naprosto všechno, včetně údajů vašeho zaměstnavatele nebo vašich rodičů. Zapotřebí je také nahrát fotografii s bílým pozadím (lze i upravenou pomocí AI).

Co když to nevyjde?

Nebuďte překvapeni, pokud vám bude žádost zamítnuta. Nám se to stalo hned dvakrát. Vždy dostanete upozornění, co je třeba doplnit nebo pozměnit.

V čem jsme chybovali my? Tak například jsme si pro jistotu zaklikli vstup do Číny hned dvakrát (hodí se, navštívíte-li Hongkong), s itinerářem to ale neladilo, proto to bylo špatně. Také se nám nevešly všechny hotely do formuláře, tak jsme některé vynechali, a to byl také problém. V neposlední řadě jsme nevyplnili pečlivě všechny hotelové adresy, včetně provincií.

Až ve chvíli, kdy vám je žádost schválena, dostanete vygenerovaný certifikát, se kterým je třeba se dostavit osobně na pražskou pobočku.

Vyřizování na pobočce

Společně s certifikátem donesete na pobočku také barevnou fotografii (vel. 48×33 mm, s bílým pozadím) a samozřejmě pas. Výzva byla i získat fotografii v uvedených rozměrech, ve Fotolabu nám ji musel pán speciálně vystřihávat. Následně vše předložíte úředníkovi a zaplatíte. Vízum v současnosti (léto 2026) stojí 2200 Kč za osobu a jeho platnost je 15 dní. Počítá se ode dne následujícího po vašem příletu. Hotové vízum je pak třeba si vyzvednout, jeho vyhotovení netrvá dlouho (cca 2-5 dní).

ČÍNSKÁ MĚNA A PLACENÍ

Čím se v Číně platí?

Oficiální měnou je čínský jüan (CNY, ¥ a 元 ) označovaný také jako renminbi (RMB). 1 CNY představuje cca 3,27 kč. Čínský jüan se pak dělí na 10 jiao anebo na 100 fenů, ale s tím jsme se během pobytu v Číně potýkat nemuseli. V České republice si peníze směnit nelze, směnu můžete provést hned po příletu. Mění se eura nebo dolary. Na letišti v Šanghaji byly automaty s oficiálním kurzem bez poplatku za směnu (100 € jsme směnili na 773 CNY). Hotovosti si však neměňte příliš, nebudete ji téměř potřebovat.

Jak se platí?

V Číně jsou akceptovány všechny známé typy debetních a kreditních karet, využívat je však lze pouze ve větších obchodech, lepších restauracích, supermarketech, hotelech či na letištích. Menší podniky přijímají jen hotovost či QR platby. QR platba je úplně nejčastější způsob, jakým si objednat i zaplatit.

Platí se především telefonem skrze čínské aplikace. Tou nejvyužívanější je Alipay, která umožňuje propojení i se zahraničním bankovním účtem. Další variantou je pak např. WeChat Pay.

My jsme využívali právě aplikaci Alipay, která pod sebou sdružuje celou řadu dalších miniaplikací. Instalace aplikace není nikterak náročná, důležité je si nahrát platební kartu (doporučuji Revolut). Alipay jsme využívali i na cestu metrem, autobusem nebo na taxi. Číňané ji využívají i na objednání jídla a celou řadu dalších záležitostí. A jak funguje platba? V horním modrém panelu využíváte dvě možnosti zleva: Scan nebo Pay/Receive. Skenováním načtete QR kód obchodníka, Pay naopak zobrazí váš čárový kód a QR kód, který přiložíte k platební bráně (to je vůbec nejčastější). Poté se vám objeví, jakou částku jste zaplatili a obchodníkovi okamžitě přijde notifikace. Nutno ještě dodat, že placení skrze Alipay je bez poplatku pouze do 200 CNY. Platíte-li více, naskočí částka o drobnou daň. Jedním z řešení může být nechat si rozdělit platbu do více plateb.

REZERVACE UBYTOVÁNÍ

Booking.com

Většina cestovatelů je zvyklá při svých cestách využívat Booking.com. V Číně je to sice také jedna z možností, rozhodně však ne ta nejlepší. My jsme měli přes tento web pouze hotel v Pekingu. V některých městech je na Bookingu k dispozici jen omezené množství nabídek, hotely bývají dražší, často téměř nehodnocené, navíc nemáte jistotu, že daný hotel přijímá také zahraniční klientelu z Evropy (to není v Číně samozřejmostí a mnohdy je třeba si to ověřit).

Trip.com

Nejlepší možností je využít Trip.com, který má k dispozici (podobně jako Booking) také stejnojmennou aplikaci. Stránky jsou Bookingu celkem podobné, neumožňují však přímý kontakt s hotelem prostřednictvím vzájemných zpráv, vše je pouze zprostředkované. To je však asi jediná nevýhoda, se kterou jsme se setkali. Na Trip.com najdete obrovské množství nabídek a ke každému hotelu množství variant pokojů, včetně dalších možností – varianty s různým počtem snídaní a doplňkovými bonusy, např. vstupenkami, transfery, půjčením kostýmů apod. Hotely jsou kromě fotek často prezentovány prostřednictvím videí, nechybí ani hodnocení a recenze.

Zkušenosti z ubytování

Kdybychom měli naše nabyté zkušenosti nějak zobecnit, můžeme říct, že ač už se jednalo o hotely ve větších městech nebo malých vesničkách, personál zpravidla téměř nemluvil anglicky (a to ani v případě, že bylo v popisu ubytování napsáno „anglicky mluvící personál“). Číňané jsou však zvyklí domluvit se prostřednictvím překladačů. Některé check-iny tak trvaly opravdu dlouho, protože kromě základních informací nás personál informoval také o zdejších pamětihodnostech nebo o rezervovaných vstupenkách. Občas nás fotili (pro identifikaci obličeje na vstupních turniketech k památkám), často nás pohostili čajem nebo nám dávali různé dárečky. Téměř ve všech hotelech jsme při check-outu obdrželi magnetku či další dárky z dané lokality.

Co se týče snídaní, výborné (bufetové) byly ty ve velkých městech (Šanghaj, Peking či Wuchan), na vesnicích či v přírodě převažovaly snídaně po čínsku – tedy: žádný bufet a spíše snídaně typu „čínského hlavního jídla“. Dostávali jsme nudle a knedlíky, vařené batáty a kukuřici. Dále to byl toastový chléb, vařené vejce, bílý jogurt a ovoce. K pití podávali kávu, v lepším případě i vodu nebo mléko.

Mnoho ubytování se pyšnilo různými hi-tech vymoženostmi (zejména samo splachovací toalety či různé druhy osvětlení). V těch lepších byla lednice, což jsme v létě velmi ocenili. Pravidelně nám ale byla doplňována každý den voda v PET lahvích.

Celkem časté bylo, že v ceně ubytování byl také alespoň jeden transfer z/na letiště či nádraží.

Komunikace s ubytováním probíhala prostřednictvím aplikace WeChat, která vypadá podobně jako náš Whatsapp. Aplikaci jsme používali jak před samotným ubytováním při domluvání našeho příjezdu, transferu či k zarezervování vstupenek předem, tak během check-inu ke vzájemné komunikaci. Jedete-li v páru, je třeba, aby alespoň jeden z vás měl aplikaci k dispozici. Mně bohužel šla pouze nainstalovat, registrace se mi nezadařila.

INTERNET V ČÍNĚ

Blokace a cenzura a jak to obejít

V Číně jsou některé zahraniční webové stránky cenzurované nebo blokované, zejména sociální sítě jako je Facebook, Instagram, Google nebo YouTube. Abyste se na ně dostali, potřebujete mít v telefonu instalované VPN (virtual private network) – jakýsi bezpečný tunel mezi vaším telefonem a internetem. S VPN totiž telefon virtuálně vypadá, že je někde jinde, např. v Japonsku nebo v Evropě. Internet vám pak běží podobně jako v té dané zemi. Jediné, co nám jako problém zůstalo, bylo surfování po internetu přes notebook – to se nám nepodařilo ani na wifi, ani se sdílenými daty, ani se zapnutou VPN.

VPN a kterou zvolit?

VPN se instalují jako běžné aplikace, do kterých je třeba se registrovat (přihlásit obvykle emailem). Při využívání se pak spustí většinou „tlačítkem Connect“. A které VPN vybrat? Dle některých zdrojů čínská vláda pravidelně blokuje/vypíná některá VPN. Zároveň se může stát, že vám daná VPN jednoduše nebude fungovat nebo bude často vypadávat. Je tedy dobré mít jich v telefonu více. My jsme měli tři, z nichž jedna nefungovala vůbec (Mullvard) a dvě zbývající (Express VPN a Let´s VPN) jsme střídali. U Let´s VPN bývá někdy diskutováno horší zabezpečení, nicméně fungovala celkem dobře, někdy nejlépe. Často doporučovaný Surfshark je údajně v Číně méně stabilní. Stejně tak většinou nefunguje ani Proton VPN, který má i zdarma verzi a velmi dobré soukromí.

VPN vyjde okolo 3-14 € za měsíc. My zaplatili za Express VPN 16 USD (tj. cca 430 Kč) a bylo možné ji využívat až na 10 zařízeních. Let´s VPN nás stála 6,99 USD (tj. cca 118 Kč) na 30 dní a sdíleli jsme ji ve dvou. Mullvard, který jsme nakonec vůbec nevyužili, stál 119 Kč na 30 dní (opět pro nás oba). Aplikace je třeba instalovat předem, ještě před cestou. Hned po měsíci je samozřejmě můžete zrušit/odhlásit a dále neplatit, pokud je nepotřebujete. Mnozí cestovatelé ale VPN využijí i po Evropě.

SIM karty

Samotná VPN je sice dost důležitá, nicméně bez internetu vám bude stejně k ničemu. Jsou tři základní způsoby, jak si internet do mobilu zařídit: 1) koupit si roamingový balíček od svého operátora (dle SMS nabídky po příletu do destinace), 2) pořídit si čínskou eSIM kartu online (např. Airalo nebo Holafly eSIM, pokud je váš telefon podporuje) nebo 3) zakoupit si po příletu klasickou plastovou SIM kartu od místních operátorů (např. China Unicom, China Mobile nebo China Telecom).

Nabídky operátorů se vám budou ukazovat hned v příletové hale. Nám se vyplatilo nevyužít hned prvních nabídek a pokračovat po výdeji kufrů dále do prostoru letiště, kde byly nabídky výrazně levnější, a navíc od doporučovaných operátorů. Já jsem si pořídila 30 GB za 125 CNY. Jedinou nevýhodou bylo, že mi často volala různá cizí čísla v čínštině (dle reakcí hotelového personálu se jednalo zřejmě o různé obtěžující telefonáty s nabídkami). Po návratu do Evropy mne operátor uvítal v Německu a doporučil mi, ať jsem v Evropě opatrná na své věci kvůli krádežím a ujistil mne, že na mne Čína myslí a očekává můj návrat.

JAZYKOVÁ BARIÉRA

Když mi poprvé kolegyně z práce, která byla v Číně, vypověděla, že se nedomluvila anglicky, byla jsem více než překvapená. Když nám následně ke konci cesty zdejší taxikář (objednaný skrze aplikaci GetYourGuide) tvrdil, že se Číňané ve škole normálně angličtinu učí, byla jsem překvapená znovu a ještě více. Možná učí, ale rozhodně to tak nevypadá. Bez překladače v telefonu se v Číně jen těžko dorozumíte.

Ač v Číně na velké množství turistů z jiných zemí nenarazíte, jsou Číňané na tyto situace připraveni a překladač celkem aktivně a umě užívají. Nevýhodou na naší straně je, že mluvíte-li do jejich zařízení anglicky, telefon angličtinu „nechytá“ zcela správně, některá slova se mění a vaše sdělení tak může nabrat úplně jiný směr, než byste chtěli. My jsme tedy více psali, než mluvili. A hodně jsme překládali z fotek. A také se s Číňany fotili, protože jsme pro ně byli velká atrakce.

K překladu se doporučuje klasický Microsoft Translator nebo Google Translate.

Já jsem si před cestou vyrobila i kartičky se základními frázemi pro případ, že bychom se nepřipojili na internet. Nakonec jsme kartičku „Můžete mi to připravit bez cibule, papriky, oliv, hmyzu a mořských plodů?“ ani jinou naštěstí nevyužili.

Kde bariéra bariérou však zůstává, bylo v některých stravovacích zařízeních, kde nebylo možné objednat si jídlo nebo pití u okénka s „živým člověkem“ (za doprovodu pantomimy). Často jsme byli jen suše odkázáni na nákup prostřednictvím QR kódu. Ten nás přesměroval na stránky obchodníka, které byly kompletně v čínských znacích a tam jsme věděli, že by objednávka byla až příliš zdlouhavá.

ČÍNSKÉ MOBILNÍ APLIKACE

Jak je již možná z mého článku patrno, Čína je hodně o aplikacích. Před cestou jsem musela promazat většinu mého telefonu, aby se mi všechny aplikace vůbec vešly, i tak se to nepovedlo. Ve dvou jsme si tedy rozdělili, kdo si co nainstaluje.

Úplně základní kombinace aplikací tzv. „na přežití“ je určitě: Alipay, Google Translate, Trip.com, WeChat a doporučované VPN (viz výše). Pro orientaci po městě rozhodně potřebujete také mapu – např. Maps.me, Organic Maps, Amapči Baidu. Google Maps sice s VPN fungují, nejsou ale tak spolehlivé a mohou obsahovat nepřesnosti.

Místo Uberu nebo Bolta funguje v Číně pro přivolání taxi DiDi. Není však třeba stahovat samostatnou aplikaci, protože DiDi je součástí Alipay.

Pro sledování kvality ovzduší je doporučována aplikace AirVisual. V případě, že se kvalita ovzduší nějak zásadně zhorší, lze nosit masku.

JÍDLO

Chodíte v České republice rádi na „čínu“? Ať už jde o nudličky nebo rýži, v Číně na jídlo jako prodávají u nás zapomeňte. Je to jiné. Například jídlo s klasickými kousky kuřecího masa tam v podstatě nenajdete. Jedině kuřecí hlavu nebo pařátky. Nabídka tamějších restaurací nevypadá upřímně úplně vábně. Komu však nevadí mořské plody, zelenina a zkoušení něčeho nového, jistě si vybere. My jsme často končili smaženou rýží s vejcem, případně v KFC. Restaurace jiné nežli čínské jsme Číně jinak příliš nepotkávali. Všechny měly navíc téměř identickou nabídku. Z mezinárodních řetězců jsme mohli zavítat do KFC, McDonald´s, Starbucks, výjimečně byla k sehnání i pizza nebo těstoviny (spíše v Pekingu).

Na tržištích se můžete těšit na klasické fotky hmyzu, škorpionů a jiných podobných pochutin na špejli. Ve Wuchanu jsme narazili zřejmě i na netopýry, jistí si tím však nejsme, AI tvrdí, že dle popisu to byla medová kachna tajemných chutí, obrázek však na kachnu moc nevypadá.

Co ale měli v Číně opravdu výborné, byly nápoje. Užívali jsme si ledové matchy, kávy, ledové čaje s mlékem a tapiokou, vrcholem blaha byl ledový mléčný nápoj s liči a plyšovými medvídky! Číňané také hodně nabízejí a prodávají zdejší čaje. Nějaké jsme dostali také v hotelech k ochutnání i jako dárek s sebou.

DOPRAVA PO ČÍNĚ

Půjčení auta v Číně

Abyste si mohli v Číně zapůjčit a následně řídit auto, museli byste projít složitým administrativním procesem, včetně lékařské prohlídky. Mezinárodní řidičský průkaz tady neplatí, zařizuje se zdejší, a to na dopravní policii. Turistům se tedy zapůjčení auta vůbec nedoporučuje.

Doprava po velkých městech

Ve velkých městech (např. Šanghaj, Wuchan, Peking) funguje spolehlivá MHD, zejména metro. V Šanghaji se dokonce jedná o nejdelší linku metra na světě, čítá na 808 km a má více než 20 linek a zhruba 500 stanic. Cena jízdenky je závislá na ujeté vzdálenosti, jedná se však o malé částky (od cca 3 do 15 CNY) – podobná pravidla platí ve všech městech. Při nástupu do metra počítejte s bezpečnostní kontrolou (bezpečnostní rámy a kontrola batohů a zavazadel). Při výstupu z metra je zase dobré nahlédnout do map a vybrat si, jakým vchodem (označeným čísly) je pro vás nejlepší vystoupit.

Jak už bylo zmíněno, pro platbu MHD se využívá aplikace Alipay. Vpravo v modrém poli najdete záložku Transport. Je však třeba mít nastavené správné město, ve kterém se pohybujete a udělit mnoho souhlasů (v čínštině je to opět velká zábava) a nafotit pas, abyste si mohli stáhnout kartu vašeho města. Jakmile budete mít vše nastaveno, před vstupem do metra na tlačítko kliknete, zobrazí se QR kód, který načtete do turniketu. Při výstupu z metra je postup totožný. Opět vám přijde upozornění o platbě a hned spatříte, kolik vás jízdné stálo. Alternativou mohou být dle dostupných informací i papírové jízdenky zakoupené přes automat, to jsme ale nezkoušeli.

Autobusy jsou v Číně velmi levné (cca 1-2 CNY), turistům se ale nedoporučují kvůli přeplněnosti a časové náročnosti. Jejich systém je také o dost složitější než přehledné metro.

Doprava mezi městy – vlaky

Čína má nejrozsáhlejší síť vysokorychlostních vlaků na světě, provozní rychlosti dosahují běžně i 250–350 km/h. Pro pohyb na větší vzdálenosti tedy nemusíte využívat jen zdejší letadla, ale také pohodlné vlaky. Jejich rezervace probíhá opět na webu Trip.com (a je snazší než na oficiálním webu čínských drah). Při vyhledávání je nejlepší zadávat jen vysokorychlostní vlaky, označované písmenem G. Jedinou komplikací bývá fakt, že lístky se dávají do prodeje jen pár dní před cestou. Zhruba 2-3 týdny před termínem je však lze alespoň zarezervovat. Systém vám lístky hlídá a jakmile jdou do prodeje, sám zakoupí nejvhodnější sedadla (ta už pak bohužel nejde vyměnit). Může se stát, že lístky zakoupit nejdou. Děje se tak například u hodně obsazených spojů nebo v situaci, kdy lístek oproti rezervačnímu poplatku zdražil a je třeba doplatit rozdíl v ceně. Lístek pak systém zakoupí hned po připsání platby sám. Pokud se tak nestane, lze rezervaci zrušit a koupit si lístek sami přímo. Trip.com vám později posílá notifikace ohledně aktualit spojených s vaší jízdou (např. že se otevřela brána pro vstup k vlaku apod.).

Vlaková nádraží jsou v Číně opět perfektně zorganizovaná. Při vstupu na nádraží se nejprve projde bezpečnostní kontrolou. 15 minut před odjezdem vlaku se otevírá brána, před kterou se tvoří fronty. Na větších nádražích může být těchto bran více (její označení najdete přímo v aplikaci). Pro průchod branou používají Číňané nějaké jejich speciální kartičky, cizinci musí na „ruční“ kontrolu a prochází na pas. Nad branou bývá uvedené nástupiště a barva. Ta vám pomůže se zorientovat, kde na nástupišti zastaví přímo váš vagon tak, aby byl nástup rychlý, plynulý a vy jste nehledali svá sedadla dlouho. Vlak staví zpravidla jen na pár minut a hned jede dál. Za zavazadla se nepřiplácí.

Při výstupu z nádraží je opět třeba předložit pas.

Co se týče ceny, nejsou čínské vlaky, zvláště ty rychlostní, úplně levné. Pro představu uvádím, kolik nás stály jednotlivé úseky (i s rezervovanými sedadly):

Zhangjiajiexi -> Furongzhen, délka cesty: 23 min, cena za 2 osoby: 14,14 €

Furongzhen -> Fenghuang Gucheng, délka cesty: 33 min, cena za 2 osoby: 17,69 €

Fenghuang Gucheng -> Wuhan, délka cesty: 4 hod 1 min, cena za 2 osoby: 103,16 €

Wuhan -> Beijingxi, délka cesty: 4 hod 3 min, cena za 2 osoby: 169,73 €

Celkem nás tedy doprava vlaky po Číně stála cca 300 €, tj. cca 7 600 Kč.

Doprava mezi městy – letadla

Čína je obrovská a letecká doprava může pochopitelně výrazně urychlit vaše přesuny. My jsme ji využili jednou, a to v případně přesunu z Šanghaje do Zhangjiajie. Letenky jsme koupili od China Eastern, přímo na jejich stránkách. Let trval 2 hod 25 min a jedna jednosměrná letenka nás vyšla na cca 4300 Kč. Ano, nic levného.

V Číně jsme také poprvé zažili, jaké to je, když je váš let zrušen. Je fakt, že tohle místo je jedním z posledních, kde byste podobnou situaci chtěli řešit, zvláště, je-li důvodem na město se blížící tajfun. Nicméně aerolinka nám na letišti nabídla zdarma možnost letět o den později, kterou jsme samozřejmě využili. I když byl let kvůli počasí stále nejistý, nakonec se uskutečnil.

Zkušenost s čínskými aerolinkami jsme měli však také při zpáteční cestě do Evropy, kdy let od Lufthansy operoval čínský dopravce Air China. Zažili jsme loučení (skupinka Číňanů mávala našemu letadlu), zcela prázdnou první třídu i celkově poloprázdné letadlo a letušky, které kromě základních frází neuměly vůbec anglicky.