Lofoty: Jak jsme chtěli spát v rybářském domku…

Norsko – země zimních sportů, drsné vikingské krajiny, roztomilých trollů či okouzlujících fjordů…Prožít si norskou pohádku touláním se po Lofotech jsme plánovali dlouho. Přesvědčit však milovnici teplých krajin, aby v létě vyrazila na sever, nějaký čas trvalo. Jenže ty fotky na googlu dokázaly být tak přesvědčivé, že se to zkrátka stalo dřív, než jsem předpokládala.

Toto povídání bude v našem prakticky orientovaném průvodci jakási malá odbočka, kterou nečtěte, pokud vás zajímají jen „tvrdá data“ – článek o Lofotech najdete zde, video pak tady. Pokud jste zvědaví na trošku víc, nahlédněte sem.

Sen o rybářském domku

Už při plánování naší lofotské dovolené v Praze jsme si slíbili, že jednu noc si dáme opravdu krásné ubytování. A co může být lepší, než typické rybářské domky? A ještě navíc ty červené! Taková nádhera! Bylo jasné, že tam zkrátka musíme spát, jinak bychom na Lofotech snad ani nebyli. Cenové rozpětí těchto typů ubytování bylo hodně široké, jeden pěkný hotel jsme však přeci jen našli.

Nusfjord – domek sem, domek tam

Na ubytování v Lofoten Cottages jsme se tedy obzvláště těšili. Jediné ubytování zařízené přes booking v nás vzbuzovalo opravdu velká očekávání. Fotky napovídaly mnohé: krásné stylové pokoje, teráska s výhledem na moře, navíc ubytování v malebném Nusfjordu, který sám o sobě stojí za návštěvu. A když už jsme minule do našeho domečku v přírodě přijeli pozdě večer, řekli jsme si, že tady budeme včas, abychom si vychutnali posezení na terásce a udělali si to zkrátka pěkné.

Nu a realita? Červené rybářské domky jsme našli! Bylo jich tu mnoho. Recepce nebyla nijak vyznačena, tak jsme jich prošli opravdu hodně. Už během toho jsme si říkali, kterápak asi bude naše, a těšili se, jak uvnitř asi vypadá. Potkali jsme dva podobně bloudící turisty, kteří zavolali na recepci a nechali se tedy navigovat, kde je. K našemu překvapení, se nacházela zhruba v polovině vesničky, která, jak se zdálo, byla vlastně celá jeden velký hotel.

Heritage chatka a koupelna „next door“

Paní recepční nám hned na začátku sdělila, že máme „heritage“ chatku a začala na mapě areálu kroužkovat, kde se chatka nachází. Bylo to na úplném konci vesnice, kam pochopitelně ani wifi nedosahovala. Její umístění zcela mimo areál na nás vrhlo menší pochybnosti a dotaz, zda přeci jen nemůžeme mít nějakou bližší, na sebe nenechal dlouho čekat. Bohužel se nám dostalo odpovědi, že je celý hotel kompletně obsazený. Nevadí, zvládneme to.

Další informace, která však z paní recepční vypadla, bylo, že nemáme záchod ani koupelnu na chatě, nýbrž „next door“. Při bližším zkoumání mapy a dalším kroužkování se ukázalo, že „next door“ vlastně není tak úplně „next“, ale spíše pěkný kus od chaty v budově, kam musíme s klíčem dojít a teprve poté se do naší soukromé koupelny a toalety dostaneme. K tomu nezbývá než dodat, že nesnášíme koupelny a wc mimo pokoj (nedej bože sdílené). Ačkoli jejich varianta „next door“ sice na první pohled splňovala bookingovou kolonku „soukromá koupelna“, nemohli jsme si pomoct s pocity, že ten pobyt asi tak idylický nebude… Prostě nechceš jít v pyžámku v zimě přes půlku Lofot a zpátky v botech, ve kterých celý den zdoláváš treky! A že jsme ten den měli v nohou dost kilometrů.

A jde se na ubytování!

Nu nic, vyrazili jsme přeparkovat k naší chatě. Dojeli jsme na kraj Nusfjordu na nejbližší parkovitě a vytáhli z auta kufry. Naštvaní jsme je dotáhli nejprve k naší soukromé koupelně, která byla sice pěkná, ale prostě daleko! Poté jsme se přesunuli k chatce a nestačili se divit. Místo krásných výhledů nás vedle chatky čekala skládka – velká hromada čehosi, přes kterou nebylo na moře vidět ani omylem. Takový ten pocit, jako když si v luxusním hotelu objednáš pokoj přes Slevomat a dostaneš ten nejhorší, do kterého běžného hosta nedají. Jenže mi neplatili přes Slevomat. Noc tady nás vyšla na 4 tisíce!

Více než značně podráždění jsme otevřeli dveře naší chatky a první, co jsme spatřili, byla dřevěná chatka v původním stavu – jen dřevěné trámy a nic. Takový chlév, stodola, to asi to „heritage“… To budeme jako spát na zemi? Až po otevření dalších dveří jsme objevili za touto podmanivou místností jinou, běžně zařízenou místnůstku. Sice se ani omylem nepodobala ničemu, co jsme viděli na fotografiích, byla však čistá a byl tam gauč. Další zklamání však na sebe nedalo dlouho čekat – postele. Dá-li se tomu tak říkat. Místo na spaní bylo na konci dlouhého žebříku kdesi u stropu. Prostor dvou (samozřejmě oddělených) míst byl tak klaustrofobní, že jsme si řekli, že tohle teda opravdu nedáme!

Tohle je moc!

Se vztekem, slzami (na mé straně) a kufry jsme se vrátili zpět do auta a odjeli na recepci. Reklamovali jsme snad všechno – výhled na prvním místě, soukromou koupelnu a wc, wifi, izolaci, postele… to je za 4 tisíce zkrátka moc. Vždyť v tom nemáme ani snídani, nic. Vůbec jsme nevěděli, zda nám to k něčemu bude, protože to bylo poprvé, co se nám něco takového stalo. Paní recepční neměla slova. Naštěstí se ale zachovala hezky a rezervaci nám zrušila. A to dokonce tak, že nám Booking vrátil peníze, ač za normálních okolností se musí rezervace rušit nejméně týden dopředu. Naše stanovisko bylo jasné: buď na poslední chvíli něco najdeme, nebo spíme raději v autě a ušetříme.

Konec dobrý, auto dobré…

A tak jsme skončili v autě. Vyhlídky na nalezení nového útočiště byly po deváté hodině večer mizivé. Airbnb již v podstatě nic kromě odstavených aut za podobnou cenu nenabízel. Booking měl pro nás lukrativní nabídku rybářských chatek za 16 tisíc za noc. Bylo jasno. Dneska spíme v autě, na zítra něco seženeme. Najdeme si ale to nejkrásnější ze všech krásných míst tady! A povedlo se. Útočištěm nám bylo místečko mezi horami u jezera, nedaleko města Bø. Místo se nám natolik líbilo, že jsme zapomněli na všechno zklamání a udělali si to zkrátka „hezký“. A nakonec to byla jedna z nejhezčích nocí, kterou jsme na Lofotech strávili. I když teplá sprcha následující noci v hotelu měla taky své kouzlo, po tomhle zážitku jsem si častokrát opakovala, že ty nejhezčí věci v životě jsou často zadarmo.