Asie,  Místa a itineráře

Gruzie: náš nejdelší roadtrip

Když jsem krátce před odjezdem ochutnala v Praze poprvé hruškovou gruzínskou limonádu a chačapuri, věděla jsem, že hladem a žízní v Gruzii neumřeme, ba co víc: dobře si pochutnáme. A to jsem ještě ani nevěděla, co nás všechno čeká: nádherná horská příroda, moderní architektura i socialistické paneláky, opuštěné budovy, pohostinní lidé, toulaví psi…– to vše a mnohem víc najdete právě v Gruzii! Tato hornatá země na pomezí Evropy a Asie patří stále mezi několik málo míst nedotčených masovým turismem. Vydejte se do těchto krajin, dokud si je můžete vychutnávat ještě téměř sami! Gruzie je bezpečnou a relativně levnou destinací, která nabízí opravdu mnoho…

Co se týče praktických informací, je dobré vědět, že pro vstup do země není zapotřebí žádné vízum (stačit by měl občanský průkaz, ale samozřejmě je lepší mít s sebou rovnou pas). Mluví se jak jinak než gruzínsky, ale téměř všichni umí také rusky, s angličtinou je to už horší… Platí se gruzínským lari (GEL), jeden se rovná cca 8,66 Kč. V České republice je nelze sehnat, směnárny v Gruzii však přijímají eura i dolary, směnit si můžete hned na letišti.

Na letišti je vhodné hned po příletu zakoupit také místní simkartu (např. Magti, která má relativně dobrý signál také na horách – cena: 60 GEL/měsíc za neomezená data a volání). Počítejte s časovým posunem +2 hod a zásuvkami běžného typu C a F (jako u nás).

V Gruzii bývá omezený vstup do chrámů – ženy mají povinný šátek a muži dlouhé kalhoty. V neposlední řadě je dobré vědět, že turisté mají zakázán vstup do proruských separatistických oblastí (Abcházie a Jižní Osetie).

Jakousi gruzínskou „specialitou“ jsou tzv. maršutky – minibusy, které jezdí, jakmile se naplní, a to obvykle z autobusových nádraží. Jsou levné, nicméně jízda s místními řidiči nemusí být pro naše „evropské žaludky“ úplně příjemná, Ministerstvo zahraničí od nich dokonce z důvodu vyššího nebezpečí odrazuje.

Levné by měly být také gruzínské vlaky (zde), případně autobusy (např. Georgian bus).

Využívat lze samozřejmě také taxíky, ale především Bolt, který v Gruzii funguje výborně a je až neuvěřitelně levný (zvláště v Tbilisi).

Ti nejpohodlnější z cestovatelů si mohou půjčit auto. My jsme měli vypůjčeno od CARS4RENT (zde), kteří měli dobré recenze i ceny, navíc s plným pojištěním. Zažili jsme s nimi jednu výměnu auta z důvodu nefunkční klimatizace, která proběhla v pořádku. Líbila se nám ale především možnost zapůjčit si auto v Tbilisi a vrátit jej v Batumi.

V některých městech (jako např. v Tbilisi) mají velmi přísný systém pokutování – kamery jsou snad na každém kroku a jakýkoli váš přestupek je do 15 min zaznamenán v systému autopůjčovny. My jsme hned první den vjeli do pruhu, který je určen pouze pro autobusy – neznalost neomlouvá, 100 GEL bylo v háji…

Velkým tématem jsou také tamější silnice a řízení. Mnoho lidí má z řízení po Gruzii strach, i my jsme se báli. Nakonec ale mohu jakožto strašpytel potvrdit, že to nebylo tak hrozné. Člověk si zvykne – jezdí se rychle a divoce, řidiči nepoužívají blinkry (při předjíždění jen troubí, aby na sebe upozornili), volanty mají napravo i nalevo a řídí se pravidlem „silnější vyhrává“. Na některých místech pak činí řidičům problémy zejména stav silnic. V některých horských oblastech nenajdeme asfalt a lehčí „off-road“ bývá leckdy i na hlavních silnicích. Ve Svanetii se rozhodně vyplatí auto 4×4. Cesty se však výrazně zlepšují a aktuálně je možné dojet po asfaltové (i když stále se stavící) cestě až do Ušguli.

Do Gruzie jsme letěli s naší oblíbenou leteckou společností Turkish Airlines, a to přes Istanbul, kde jsme strávili půl den a celou noc před odletem do Gruzie.

  • 1. den: prohlídka Tbilisi – centrum města, ubytování v Tbilisi View Hotel (cca 3400 Kč, 2 noci se snídaní)
  • 2. den: Tbilisi – Sameba, Tbiliské moře (koupání) a Kronika Gruzie
  • 3. den: vyzvednutí auta, Mccheta, přehrada Zhinvali, pevnost Anauri, Kazbegi a cestou zpět památník Gudauri, přesun do Gori na nocleh v Guest House MK (cca 700 Kč, 1 noc se snídaní)
  • 4. den: Gori – Stalinův rodný dům a vagon, přesun do Vardzia a ubytování ve Vardzia Glamping (cca 2100 Kč, 1 noc se snídaní)
  • 5. den: Vardzia – prohlídka, Rabati Castle, Katskhi, Chiatura, přesun na ubytování do Vita Gardenia Hotel Tskaltubo (cca 2700 Kč, 2 noci se snídaní, upgrade pokoje zdarma na obrovský apartmán)
  • 6. den: Tskaltubo – prohlídka opuštěných sanatorií, koupání v bazénu
  • 7. den: přesun do Mestie a její prohlídka, ubytování v Panorama Ushba (cca 3000 Kč, 2 noci se snídaní)
  • 8. den: výlet do Ušguli
  • 9. den: přesun k pobřeží, oběd v Zugdidi, zastávka v Kobuleti, ubytování v Cabo Verde Boutique Hotel (cca 5900 Kč, 3 noci se snídaní), koupání v bazénu
  • 10. den: odevzdání auta v Batumi, Batumi – prohlídka města
  • 11. den: Batumi – prohlídka města + koupání
  • 12. den: odlet do Istabulu a zpět do Prahy

První zastávkou našeho roadtripu bylo město Tbilisi – hlavní a největší město Gruzie. V tomto starobylém městě na řece Kura žije asi 1 milion obyvatel. O Tbilisi platí, že zde najdeme kontrastní směsici starých křesťanských památek a moderních architektonických staveb. Město je pojmenováno po zdejších teplých pramenech, tbili znamená teplý. V průběhu let bylo 29x zničeno a znovu postaveno. Nejsnáze sem doletíte s Turkish Airlines s přestupem v Istanbulu.

Tbiliské letiště (zde) je otevřeno nonstop. Nabízí wifi zdarma, bankomaty i směnárny. Do centra se dopravíte nejsnáze autobusem č. 337 (zastávka je vpravo od výstupu z terminálu). Linka jezdí každých 20-30 minut od 6:59 do 22:59 hod. Cesta do centra města je poměrně dlouhá (cca 60 min). Platit můžete bankovní kartou, lístek vás vyjde na 1,5 GEL. Vlaky od roku 2021 na letiště nejezdí. Jedinou alternativou jsou taxíky, které mohou vyjít na cca 30 GEL.

Po městě se můžete celkem pohodlně pohybovat pěšky. Ty nejvýznamnější pamětihodnosti stihnete i za jeden den. Pro návštěvu vzdálenějších míst poslouží zdejší metro, které funguje na kartičku „Metro money“ (lze zakoupit u vstupu za 2 GEL) a poté nabít určitým obnosem v oranžových pay boxech. Jedna cesta vyjde na zhruba 1 GEL. Ve městě fungují dvě linky: červená (First Line) a modrá (Saburtalo), přičemž přestupní stanicí je Station Square I (Sadguris Moedani I). Metro je v provozu denně od 6 do 23:59 hod. S kartičkou na metro vás vyjde levněji i cesta místními lanovkami. Jsou zde dvě: První z parku Rike k pevnosti Narikala nad Starým městem (cena: 2,5 GEL s Metro Money card) a druhá z parku Vake k Želvímu jezeru (cena: 1 GEL). Do zábavního parku Mtatsminda pak jezdí ještě tzv. Tbilisi Funicular. A jedna rada na závěr: Využívejte aplikaci Bolt, jízda je velmi levná a spolehlivá!

Tato gruzínská pravoslavná katedrála je relativně moderní budovou z roku 2004. Pyšní se svou výškou 84 m, což z ní činí 3. nejvyšší ortodoxní katedrálu na světě (po té v Moskvě a v Petrohradu). Jedná se o jeden ze symbolů města.

Nachází se na levém břehu řeky Mtkvari poblíž Prezidentského paláce a naskýtá se odtud hezký výhled na celé Tbilisi.

Náměstí Svobody je hlavním náměstím v centru Tbilisi. Je symbolem svobody z roku 1918 po rozpadu ruské říše, důležité místo pro politické, kulturní a společenské akce. Náměstí je obklopeno významnými budovami, jako je gruzínský parlament, Národní muzeum Gruzie a Radnice Tbilisi, dále je zde menší prostor s kašnou a bustou Alexandra Puškina. Místo sochy Lenina byl vystavěn Památník Svobody se sv. Jiřím.

Rustaveli, 1,5 km dlouhá avenue, je nejdůležitější ulicí ve městě. Je lemována vládními budovami, kostely, divadly, muzei.

Jedním z nejvíc „Insta“ míst je bezpochyby poněkud bizarní šikmá věž s hodinami postavená loutkářem Rezem Gabriadzem během renovace jeho divadla v roce 2010. Každou hodinu se z dveří poblíž vrcholu věže vynoří anděl a zvoní na zvon.

Uprostřed starého města se nachází Sirný vodopád, který zásobuje místní lázně sirnou minerální vodou.

Zajímavým zážitkem může být návštěva zdejších lázní. Sirné lázně poznáte tak, že mají typické kupolovité střechy, např. veřejné lázně ve čtvrti Abanotubani. Voda má okolo 40° C a smrdí po zkažených vejcích. Platí, že bazény i sprchy jsou rozdělené na mužskou a ženskou část a doba pobytu bývá omezena na 1 hodinu. Vstupné by se mělo pohybovat mezi 3 a 10 GEL podle procedur a využití sauny. Mezi známé účinky těchto lázní patří vliv na léčbu kožních, cévních a nervových onemocnění, pomáhají také při nemocech pohybového aparátu. Zajímavostí je, že v minulosti byly lázně vhodným místem pro setkávání mafiánů. V lázních museli být všichni nazí, takže byla jistota, že nikdo není ozbrojený!

Na pravém břehu řeky Kuru se nachází moderní park plný kašen a bazénků: Rike park, který je spojený s centrem Mostem míru (Bridge of Peace). Tento skleněný most pro pěší každý večer nádherně svítí. Byl otevřen v roce 2010 a stal se populární turistickou atrakcí. Most má délku 156 m a jeho křivky mají symbolizovat mír, stabilitu a jednotu mezi lidmi. Z parku vede lanovka k pevnosti Narikala a k soše Matky Gruzie.

Jedná se o malebnou zříceninu pevnosti ze 4. století, která byla vystavěna Peršany. Mnohokrát byla dobytá i přestavovaná a v současné době je rozpadající se ruinou. Nabízí se však odtud zajímavé výhledy na Tbilisi.

Socha Matky Gruzie stojí na kopci Sololaki vedle pevnosti Narikala. Vystavěna byla roku 1958 k 1500. výročí státu. Dosahuje výšky 20 m a symbolizuje národní charakter.

V jedné ruce má kalich s vínem pro ty, kteří přichází v míru, ve druhé meč pro ty, kteří chtějí vstoupit s nepřátelskými úmysly.

Vake park je jeden z největších parků v Tbilisi na konci ulice Chavchavadze Avenue. Nachází se zde mnoho atrakcí pro děti, včetně hřiště a jízdních kol.

Leží v kopci nad čtvrtí Vake. Jak název napovídá, v místních vodách jsou k vidění želvy. Okolí jezera je místem konání nejrůznějších akcí a koncertů.

Nachází se na kopci nad Starým městem. Lze zde podniknout mnoho aktivit, např. bowling, rafting, pouťové atrakce, hrad duchů, jízda na ruském kole apod. U horní stanice lanovky se prý nachází úžasná restaurace s výhledem na město. Dobrá svačina i romantická večeře za západu slunce nezní vůbec špatně!

Rozkládá se na ploše 161 hektarů, čímž patří k největším na světě. Najdete zde krásný vodopád, u kterého se můžete vykoupat.

Tato přehrada severně od Tbilisi (rozsáhlé uměle vytvořené jezero) slouží jako zásobárna vody a jako místo k rekreaci a ke koupání. Je zde jachtařský klub, velký aquapark Gino Paradise a několik pláží. Za lehátko zaplatíte 5 GEL. „Moře“ bylo vytvořeno na ploše 3 solných jezer v roce 1953, největší hloubka činí 45 m.

V jeho blízkosti stojí tzv. Kronika Gruzie (gruzínský Stonehenge) – konstrukce z 16 kamenných kvádrů o výšce až 30 m z roku 1985. Jsou zde vytesány příběhy z gruzínské historie a z Ježíšova života.

Mccheta, bývalé hlavní město Gruzie, je od Tbilisi vzdálené asi 20 km – jedná se tak o typický jednodenní výlet. Dnes je Mccheta centrem gruzínské pravoslavné církve. Jako jedno z nejstarších nepřetržitě obývaných měst na světě je mimo jiné na seznamu UNESCO. Známá je zejména pro své dva významné kláštery a hezké historické centrum.

Do Mcchety se dostanete buď maršutkou z Didube, vlakem, autobusem (cesta trvá okolo 25 až 40 min) nebo pohodlně autem.

V této 2. největší katedrále v Gruzii jsou pohřbeni významní monarchové. Vypráví se, že jeden její sloup se stále vznášel nad zemí (usadily ho až modlitby), odtud tedy název „životadárného sloupu“. Důležité je myslet na to, že v Gruzii je vstup do obou pravoslavných kostelů možný jen v předepsaném oblečení: pro ženy dlouhá sukně a vlasy zakryté šátkem, muži nesmí vstoupit v kraťasech a čepici.

Tato unikátní stavba ze 6. století stojí na skalním výběžku Saguramo a je známým poutním místem.

Tušetie představuje velmi odlehlý kraj na hranici s ruským Dagestánem a Čečenskem, „nejzapadlejší kout Gruzie“ s nádhernou přírodou (jedná se o chráněné území). Centrem regionu je vesnice Omalo – žije zde oficiálně jen 37 lidí!

Vede k ní jedna z nejnebezpečnějších cest světa, tzv. „cesta smrti“. Představte si úzkou nezpevněnou cestu vedoucí 50 km po úbočí Kavkazu. Je známo, že každý rok spadne do propasti několik aut nezkušených řidičů. Doporučuje se proto jet raději pronajatým jeepem či terénním vozem (a navíc v letních měsících) z Kachetie. Mimo léto nebo za špatného počasí je cesta neprůjezdná.

V Tušetie na vás za odměnu čeká nádherná ukázka tradičního života farmářů. Místní tu často žijí velmi prostě, bez elektřiny a moderních technologií (není zde signál, televize ani wifi.

Juta je miniaturní vesnička vzdálená asi 5 km od Kazbegi. Jsou zde velmi pěkné scenerie, nicméně ve vesnici jako takové v podstatě vůbec nic není. Přesto je výchozím bodem pro horské treky, např. začíná se odtud dvoudenní trek Juta -> Roschka (cca 18 km), která patří mezi nejkrásnější kavkazské treky;

Kazbegi, malou vesnici u severní hranice s Ruskem, najdeme cca 2-3 hod jízdy od Tbilisi. Leží přímo pod horou Kazbeg (5 047 m), vyhaslou sopkou, která patří k nejvyšším gruzínským vrcholům. Na kopci za vesnicí se nachází jedna z nejnavštěvovanějších památek Gruzie: kostel Nejsvětější Trojice v Gergeti (Cminda Sameba).

Jde o kostel ze 14. stol., kde byly za totalitního režimu zakázané bohoslužby. Místo nabízí fascinující výhled (cca 2170 m) na majestátní horu Kazbek, což z něj činí doslova magické místo, kam proudí většina turistů. Vstupné je zdarma.

Výstup zabere asi 2 hod strmou cestou z městečka nebo lze jet autem (4×4 není nutné, silnice je v dobrém stavu). Lze se tam také nechat vyvézt za poměrně vysokou částku (cca 30-40 min za 50-70 GEL).

Ve zdejším národním parku je také velmi oblíbená túra k ledovci Devdoraki nebo návštěva vodopádu Gveleti (asi 7 km od Kazbegu).

Po cestě z Tbilisi byste rozhodně neměli minout Žinvalskou přehradu (Zhinvali,přehradní nádrž s hydroelektrárnou a s průzračnou vodou), pevnost Ananuri (hradní komplex cca 60 km od Tbilisi, v 16. stol. byla nejdůležitější pevností Gruzie) a památník Gudauri (betonová stavba na vrcholu jedné skály, postavená na počest rusko-gruzínského přátelství, z roku 1983), odkud jsou vskutku nádherné výhledy.

Gori je 6. největším městem v Gruzii a především rodištěm Stalina. Nachází se asi 1 hodinu jízdy od Tbilisi. Žije zde asi 50 tisíc obyvatel. Dominantou města je nepřehlédnutelná pevnost Gori, kde však údajně kromě výhledu nic zajímavého není.

Hlavním „tahákem“ je Muzeum Josifa Stalina, nejdražší gruzínské muzeum, které mapuje etapy Stalinova života. Vstupné do muzea činí 15 GEL, ale lze zakoupit i jen lístek do vagonu Stalinova vlaku za 5 GEL. Do parku s jeho rodným domem je navíc vstupné zcela zdarma.

Na dokumentech, fotografiích a artefaktech je zachycen počátek Stalinovy kariéry, jeho vláda i rodinná situace, dále je zde Stalinova posmrtná maska, jeho pracovna a dary, které obdržel z různých zemí. V rodném domě žil jen 4 roky.

Prohlídka muzea může být uskutečněna s anglicky nebo rusky mluvícím průvodcem, jinak jsou texty jen v gruzínštině nebo ruštině.

Základy tohoto prehistorického skalního města byly položeny někdy kolem r. 1000 př. n. l. Ve 13. století sídlo dobyli a zdevastovali Mongolové. Dnes je jednou z nejstarších obývaných lokalit v Gruzii, která malinko připomíná Kappadokii. Leží asi 10 km od Gori. Těšit se můžete také na panoramatický výhled na povodí řeky Mtkvari. Za vstup zaplatíte 15 GEL (+ 45 GEL za anglicky mluvícího průvodce/15 GEL audio guide). Otevřeno mají od dubna do září od 10 do 19 hod.

Vardzie je jedním z nejznámějších z gruzínských skalních komplexů. Rozkládalo se zde jedno z center království, dnes tu najdeme jen zbytky pevností, dochované komůrky a kaple (cca 400 místností, 25 vinných sklepů a celkem 19 pater chodeb).

Komplex měl působit jako pevnost proti nájezdům Turků a Peršanů. Málokdo však ví, že existuje i tzv. Horní Vardzia (Zeda), a to cca 3 km daleko, kde najdeme kláštery jeptišek z 11. století.

Nejvýznamnější památkou v areálu skalního kláštera je chrám Nanebevstoupení Panny Marie. Je vytesaný do skály a pochází z 12. století.

Ve Vardzii na nás čekalo to nejkrásnější ubytování v Gruzii – úžasný glamping s výhledem na hory. Ráno nám majitelé přivezli navíc naprosto dokonalou snídani! 🙂

Co se týče dopravy do Vardzie, nejlepší je cesta z Gori přes Borjomi, která je celá asfaltová (občas s krátkým opravovaným úsekem). Jede se navíc přes Akhaltsikhe (zde stojí za návštěvu místní pevnost Rabati, cena: 18 GEL, otevírací doba: 10-19 hod, parkování je zdarma).

Chiatura je hornické město v regionu Imereti, kde se nacházejí největší naleziště manganu na světě. Do města se hodně investovalo v 50. letech minulého století. Z doby sovětské éry tu zbyl komplex 17 lanovek, které nahrazovaly veřejnou dopravu. V roce 2018 byly v provozu již jen dvě z nich na okraji města, a to k dolům a na sídliště s vyhlídkou. Dnes už na místě nejezdí žádná původní lanovka, místo nich zde byly postaveny 4 úplně nové lanovky „alpského stylu“, ale se zachováním gruzínských cen (0,5 GEL/1 jízda). Ve městě tak není více méně nic zajímavého k vidění. Zajímavý by měl být údajně nedaleký klášter Mgvimevi, vybudovaný přímo do skály.

V regionu Imereti, asi 10 min jízdy od Čiatury (a 60 km od Kutaisi) leží také malá vesnice Katskhi. Ta je známá svým 40 m vysokým vápencovým útvarem Katskhi Column/Pillar. Nachází se zde prastarý klášter/kostel podobající se řecké Meteoře. Jediná cesta nahoru vede po strmém žebříku (žije tam osamělý mnich). Návštěvníci si však mohou vychutnat jen pohled zdola, což z místa činí jen rychlou „foto zastávku“.

Dříve hlavní město Gruzie, dnes je Kutaisi sídlem gruzínského parlamentu. Můžete zde navštívit Kutaisi Park (s nejvýznamnějšími budovami města a fontánou Colchis), novou budovu gruzínského parlamentu, Kutaisi market nebo most White Bridge. Nejzajímavější památkou je však katedrála Bagrati (Nanebevzetí Panny Marie) z roku 1003, pod patronací UNESCO. Byla postavena v 11. století za vlády krále Bagrata III.

Kousek za městem se pak nachází klášter Gelati, jedna z nejkrásnějších památek Gruzie, z roku 1106, pyšní se zejména nádhernými freskami. Byl nazýván Jeruzalémem východu či druhými Athénami. V areálu kláštera se nacházejí 3 kostely, největší je chrám Panny Marie (nabízí k vidění krásné fresky a velkou mozaiku Panny Marie). V klášteře je pohřben král David IV. (zvaný Stavitel, žil v letech 1073–1125).

V západní Gruzii, asi 20 km od Kutaisi, se rozkládá fascinující místo: bývalé lázeňské město Tskaltubo. V době Sovětského svazu byly lázně hojně využívány a fungovalo zde okolo 50 sanatorií. Dnes po nich zbyly jen opouštěné budovy, alespoň tedy po většině.

Prohlídka Tskaltuba je tak rájem pro milovníky urbexových fotogtafií. Mezi nejznámější opuštěné budovy patří např. Sanatorium Medea, Bathouse n.8., Metallurg, Sakartvelo aj.

Zajímá Tě více o Tskaltubu? Přečti si o něm podrobnější článek zde.

Názory na prohlídku této jeskyně poblíž městečka Tskaltubo se velmi liší – někteří se o ní vyjadřují jako o nejkrásnější jeskyně v Gruzii, pro druhé je turistickou pastí. Prometheova jeskyně se skládá z několika velkých jeskyní, protéká tam podzemní řeka.

Z města k ní jezdí minibus č. N42 (od tržnice, denně kromě pondělí, za 2 GEL). Hodinovou prohlídku lze absolvovat s možností průvodce v AJ. Za vstup zaplatíte 25 GEL, lze si navíc také připlatit za jízdu na lodičkách v jeskyni (ačkoli nestojí to prý za to!). Otevřeno mají denně od 10 do 18 hod. Více najdete na oficiálním webu zde.

Asi 10 km od Kutaisi se nachází přírodní rezervace Sataplia, která je známá především svými otisky dinosauřích stop (je jen asi 5 míst na světě, kde se dochovaly). Na prohlídku se však chodí ve skupině osob, a to pouze v ruštině nebo gruzínštině. 40 minutová exkurze s průvodcem zahrnuje dinosauří stopy, jeskyni Sataplia a dinopark, vč. vyhlídky se skleněným mostem. Za vstupenku zaplatíte 6 GEL.

Svanetie je region na severozápadu Gruzie, horská oblast, která umožňuje lehké i náročnější výstupy do kopců Kavkazu. Je obývána Svany – jazykově i kulturně odlišnou skupinou Gruzínců. Dělí se na Dolní a Horní Svanetii (s Lentechi a Mestií jako hlavními městy). Rozděluje je těžce přístupný Svanetský hřeben, cesta je přitom průjezdná jen v létě a za dobrých podmínek (terénním vozidlem) nebo přes průsmyk Latpari (ten je však často neprůjezdný pro sesuvy kamene). Nachází se zde nejvyšší vrchol Gruzie Škara (Šchara, 5 201 m).

Celá oblast byla dlouho velice těžce přístupná. Její obranné věže (koškebi) jsou známou kulisou celé provincie, je jich okolo 175. A pro tuhle „typickou“ fotku s věžemi se stala jedním z top gruzínských míst.

Výchozím bodem většiny treků je město Mestia s informačním centrem (zdarma nabízejí mapy), jedná se o turistické středisko pro zimní i letní pobyt. Nejznámějším trekem je trasa z Mestie do Ušguli.

Tuto trasu je pochopitelně možné absolvovat také autem, neboť cesta je už skoro celá zpevněná (aktuálně 2024 ji dostavují).

Z Mestie do Ušguli to trvá zhruba 1,5 hod). Zdejší vesnice patří k nejvýše položeným v Evropě (počítají-li se do Evropy…) a celá oblast je zapsána na seznamu UNESCO.

Za zmínku stojí také letovisko na sever od Batumi (32 km daleko). Tamější místní pláž jako jediná v Gruzii není oblázková. Rozprostírá se na ní černý magnetický písek (léčivý na pohybovou a dýchací soustavu).

Batumi je západní město na pobřeží Černého moře, asi 120 km od Kutaisi. Je hlavním městem Adžárie, autonomní oblasti s vlastní vlajkou a dialektem.

Batumi je také důležité přístavní město a město plné kontrastů. Na jednu stranu se jedná o velmi rušné místo, moderní město s mrakodrapy a pravou mořskou atmosférou. Jeho centrum je však celkem staré a dominuje mu sovětská architektura. Jednou jsem si přečetla, že Batumi je vlastně taková kombinace Dubaje s Ústím nad Labem, což jako Ústečanda považuji za více než trefné přirovnání.

Jedná se o jediné gruzínské město, které má nějaký noční život (kluby, bary s živou hudbou apod.), to však platí jen v letní sezóně. Co je zde také nápadné, je „viditelná“ blízkost Turecku, najdeme zde totiž uličky plné čajoven a tradičních tureckých restaurací.

Místní letiště se nachází asi 3 km od centra a jezdí k němu autobus č. 9, 10 a 22 (cca 20 min, od časných ranních hodin až do půlnoci, cena: 0,30 GEL).

Evropské náměstí představuje hlavní centrum města se zrenovovanými budovami ve stylu Belle Époque, které jsou vítaným kontrastem a osvěžením oproti moderní a často kýčovité architektuře na pobřeží. Stojí zde socha Médey z řecké mytologie, která je symbolem sblížení Gruzie s Evropou. Pro hladovce je zde také McDonald´s a KFC.

Jde o stavby, které se nacházejí poměrně blízko u sebe. Do kostela je zapotřebí vhodné oblečení (zahalená ramena, nohy a ženy vlasy).

Kousek od centra se rozkládá veliký park s jezerem Nurigeli, což z něj činí příjemné místo k odpočinku, lze si vyjet na loďce nebo člunu. Přímo v parku je možné navštívit delfinárium z roku 1974. Delfíní show stojí 20/25 GEL, plavání s delfíny vyjde na 150 GEL.

Hlavní pravoslavná katedrála v Batumi pochází z roku 1897.

Tato populární vyhlídka na město s café-barem, kavárnou, obchodem se suvenýry a terasou, se nachází na hoře Anuria (256 m. n. m.). Dopravíte se na ni lanovkou Argo Cable Car (dolní stanice na ulici Gogebashvili) za 30 GEL (délka jízdy: cca 15 min, dolů lze sejít pěšky). V létě se za příznivého počasí konají folklórní večery od 20 hod do půlnoci. Více se dočtete na oficiálním webu zde.

Tento parkový pás podél mořského pobřeží je jedna z nejstarších a nejnavštěvovanějších atrakcí ve městě.

Jde o malý parčík poblíž hlavní promenády a přístavu. Najdete zde ruské kolo (jízda 10 min vyjde na cca 5 GEL), Chacha Clock Tower a několik soch.

Poblíž se nachází 130 m vysoká věž s gruzínskými písmeny z roku 2012. Je ozdobena dvojitou šroubovicí DNA a na jejím vrcholu je umístěna restaurace. Za vstup zaplatíte okolo 15-20 GEL (lze nahoru vyjet výtahem).

Jedním ze symbolů Batumi jsou dvě 8 metrů vysoké pohybující se kovové sochy na břehu Černého moře z roku 2010. Ty se velmi pomaličku hýbají, čímž převypravují příběh muslimského chlapce a křesťanské princezny. Jsou symbolem věčné lásky a porozumění mezi lidmi různých národností.

Milovníci květin jistě ocení tuto bohatou zahradu rozkládající se na kopcích na břehu moře jižně od města. Zajímavé je, že vše zde roste volně (nejsou zde žádné skleníky). Pod zahradou se nachází pláž Mcvane Koncchi (Zelený mys) – jmenuje se tak i konečná zastávka městského autobusu.

Článek zakončíme jak jinak než u jídla. Gruzie je známá svou výtečnou kuchyní. Nejznámějším pokrmem je beze spory khachapuri (chačapuri) – tradiční gruzínský pokrm, pečený chléb plněný směsí sýra, vajec a dalších ingrediencí. Vypadá jako pizza a je až neuvěřitelné syté, takže z jednoho chačapuri se nají bez problémů dva lidé. Další místní pochoutkou jsou khinkali (chinkali) – vařený těstovinový knedlík plněný např. houbami, sýrem či kořeněným mletým masem s cibulí, česnekem a pažitkou (pozor však, maso se do knedlíků dává syrové!). Asi nejrozšířenější gruzínskou polévkou je charčo – hustý a pikantní hovězí vývar. Za ochutnání stojí také ojakhuri – jde o pečené maso, brambory, cibuli a další zeleninu. Milovníci sladkého mohou ochutnat churchkhelu (čurčchelu) – klasický zákusek, řada oříšků nebo ořechů navlečených na provázek, jsou namočené do zkaramelizované šťávy.

A jak se nám vlastně v Gruzii líbilo? Moc! Bylo to pestré, silné, zajímavé. Tolik zvířat na cestách jsme ještě neviděli. Občas to bylo až smutné, když na kraji rušné silnice chodila malá štěňátka a člověk cítil obrovskou bezmoc, že s tím nemůže nic udělat. Na druhou stranu mnohdy až nečekaná agresivita některých psů vyvolávala strach jen tak se volně pohybovat městem, přírodou… Psi jsou v Gruzii zkrátka velké téma.

Absence angličtiny nás nutila využívat google překladač, nejednoho řidiče Boltu jsme zřejmě naštvali požadavkem, aby jel pomalu a opatrně (kdo ví, co jim ten google přeložil…). Vlastní jízda autem nakonec nebyla tak strašidelná, jak se dopředu mohlo zdát. Málem jsme bourali jen jednou. Řidiči zkrátka nepočítají s tím, že by se podívali, zda za nimi někdo jede, když chtějí sami předjíždět…

Během našeho pobytu jsme se stali závislí na chačapuri a gruzínských limonádách, zejména té hruškové. V Praze jsme si tyto gurmánské zážitky rádi připomněli v Gruzínské restauraci Kakheti.

Láká vás více? Podívejte se na naše video!

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *