Za splněným snem: Maledivy

„Já jsem tak šťastná,“ prolítlo mi hlavou, když jsem se procházela mezi vodními vilkami na jednom z maledivských ostrůvků. Před mýma očima se promítal sen, který jsem si vždycky přála splnit, ale měla jsem ho hodně dole v šuplíku s názvem „nereálné“. Bílý písek, průzračná voda, palmy, široko daleko jen moře a krásné vodní vilky… Člověk by si měl plnit sny! Občas totiž zjistí, že i těm „nereálným“ stojí v cestě jen neznalost nebo málo odvahy. U Malediv byly překážkou také peníze, ale i to se vlastně nějak zvládlo. A tak je tu článek o naší nejdražší a nejlínější dovolené v životě. Maledivy!

Maledivy jsou ostrovní stát na jihu Asie. Leží v Indickém oceánu asi 500 kilometrů od Indie. Hlavním městem Malediv je Male, kde se také nachází letiště. Ostrovy jsou obklopeny korálovými útesy, ve kterých žijí nejrůznější druhy mořských živočichů. Nabízejí tak ideální podmínky pro potápění a šnorchlování. Zajímavé je, že žádný z více jak tisícovky ostrovů nevyčnívá nad mořskou hladinu více jak 3 metry.

PŘED CESTOU – ANEB JAK SE TAM DOSTAT (CO NEJLEVNĚJI)?

Jak už jsem psala, finance byly pro mne (a myslím, že to tak platí pro většinu lidí) hlavní překážkou, proč nad dovolenou v této destinaci nezačnou ani přemýšlet. Ale my to přeci jen zkusili a vybrali si pro to čas jarních prázdnin, které letos vycházely na březen.

Jakou nabídku vybrat?

Naše hledání probíhalo v několika kolech. Bylo nám jasné, že na vlastní pěst tady moc nepochodíme, i tak jsme oslovili některé důvěryhodné zprostředkovatele na Facebooku, kteří nabízeli Maledivy „low-cost“ se vším všudy, abychom následně zjistili, že to jednak není „úplně ono“, jednak jsme stejně nesladili termín. Tím tuto možnost nezatracuji, protože i ta si jistě najde své příznivce, jenže…Maledivy chceš prostě zažít se vším všudy, když už si plníš sen!

Další volba padla na německé cestovky, případně cestovky přeprodávající zájezdy německých cestovek. Nejzajímavější (a pro nás akceptovatelné) ceny nabízeli v Delta Reisen. Po „ujišťovacím“ telefonátu, kdy jsme pomalu chtěli začít objednávat, námi vybraný rezort však zcela náhle zdražil…Jestli to byla náhoda nebo nějaká nekalá obchodní praktika, nevíme, nicméně při bližším studování nabídek jsme zjistili, že většina z nich nabízí v nejlepším případě polopenzi a lety jsou tak nešťastně naplánované, že bychom strávili na ostrově čistého času asi jen 3 dny. My však měli celý týden a k němu dva víkendy, a to by zkrátka byla škoda nevyužít. Pokud bychom dny přidávali, byly by ceny samozřejmě hodně vysoké.

Co se nakonec povedlo, bylo spojení se s Luckou Čambálovou z Čambitour, která zkušeně a ochotně poradila, že Maledivy u nás nejlépe dělá Fischer a přišla s nabídkou ostrova Ailafushi. A naše nejzajímavější nabídka byla tu. Už zbývalo jen přesvědčit jeden druhého, že když už na ty Maledivy jedeme, tak musíme mít vodní vilu a…bylo to!

DOPRAVA NA MALEDIVY

Na Maledivy jsme letěli z Prahy se společností FlyDubai. Přestup jsme měli tedy právě v Dubaji. Lety nebyly nijak zvlášť dlouhé (oba kolem 4 hodin), časově se hezky rozdělily. Utíkalo to zejména cestou tam, kdy nás čekal noční let. A jak už to tak bývá, nekonečnou se zdála být až cesta zpátky, která je delší a zabrala v podstatě celý den. FlyDubai je společnost nízkonákladová, na kratší lety by byla výborná, na celodenní cestování však velmi nepříjemná: trojsedadla a zábavní portál jen za příplatek. Letět tak s Emirates by byla pochopitelně větší výhra…

Hydroplán nebo vodní člun?

Na Maledivách je prvním zážitkem už jen samotné přistávání, kdy můžete z letadla pozorovat poprvé na vlastní oči jednotlivé ostrůvky uprostřed oceánu. Doletět na Male však nestačí, dalším dobrodružným zážitkem může být cesta na rezort. Ta probíhá buď hydroplánem nebo vodním člunem (speedboatem). Ani jedna varianta není pro strašpytle (jako jsem já) úplně příjemná, proto bylo jedním z rozhodovacích kritérií při výběru ostrova i jeho umístění. Jsou ostrůvky, na které můžete plout speedboatem třeba i dvě hodiny. Náš Ailafushi byl od letiště vzdálený jen 15 min. Cesta byla divoká, ale těšení bylo tak veliké, že se dala zvládnout.

NORTH MALE ATOL: OBLU XPERIENCE AILAFUSHI

Jedním z největších zážitků pro nás bylo již samotné připlutí na ostrov. Probíhalo to jako z filmu. Na mole byl nastoupený personál, který tleskal všem vystupujícím z lodi. Všichni se usmívali od ucha k uchu, odvedli nás na recepci, kde nás přivítali barevnými drinky a vyplňováním formulářů. Ještě v letištní hale jsme byli navíc vyzváni ke stažení aplikace, kterou jsme mohli využívat během celého pobytu na ostrově. V aplikaci bylo možné najít důležité informace, otevírací doby, pořádané akce, výlety – zkrátka vše, co nás jen mohlo napadnout.

A co všechno náš čtyřhvězdičkový hotel nabízel? Nádherné vodní vilky, soukromé vily na pláži i plážové domy, výborné all inclusive stravování formou bohatých rautů, bar s bazénem, 15 min denně na vyzkoušení vodních sportů (déle samozřejmě za příplatek), fitness centrum, skupinové aktivity (jako např. zumbu, voleyball), wellness centrum, promenádu s kavárnou a obchůdky a celkově krásně upravené prostředí tropického ráje. Ostrov byl poměrně velký – cesta od vilky k nejvíce vzdálenému bodu (fitness centru) nám zabrala i kolem 20 minut. Po ostrově jezdily po celý čas kyvadlová vozítka, takže když bylo velké vedro nebo nás moc bolely nohy, mohli jsme nasednout a nechat se odvézt. Nutno zdůraznit, že celý ostrov byl rezortem – kromě hotelových hostů a personálu zde nikdo jiný nebyl.

OČEKÁVÁNÍ X REALITA

1) Reálný počet lidí na ostrově (zejména na plážích)

Když si prohlédnete většinu fotografií maledivských rezortů, vidíte prázdné pláže, natolik odlišné od těch evropských. Představujete si idylické procházení se po písku jen ve dvou a přemýšlíte, zda to tak opravdu bude nebo nikoli. Když jsme před odletem sledovali obsazenost našeho hotelu na bookingu, brzy jsme zjistili, že v našem termínu nenabízí tento web již žádné pokoje, podobně tomu bylo přímo na samotných stránkách rezortu. Trošku nám zatrnulo a připravovali jsme se na narvaný ostrov a idylické představy mizely v nenávratnu.

Speedboatem nás na ostrov přijelo z letiště kolem deseti Čechů a jedna indická rodina. A ostrov byl…úplně v pohodě! Ať už jsme čas trávili ve vodní vile, na pláži či ve fitku, bylo kolem nás sotva pár lidí. Vodní vilky byly hodně založené na soukromí – na venkovní postýlky nebylo navzájem vidět a ve vodě jsme byli většinou téměř sami. Na plážích občas někdo prošel okolo, ve vodě byly maximálně dva další lidé.

Na první skupinovou lekci ve fitku jsme dorazili jen my dva. A lektor nás zničil natolik, že jsme chodili příště jedině v časy, kdy lekce není, abychom mohli cvičit sami :). Jedinou výjimkou byl bazén, kde se na lehátkách válela zřejmě většina hostů (nebo alespoň jejich ručníky…). V bazénu vždy místo na plavání bylo, ale nejlepší lehátka si bylo zapotřebí obsadit ideálně hned po snídani.

2) Na kolik vyjde výlet, chceme-li opustit ostrov/rezort?

Na letišti jsme se potkali s jedním mladým párem, který se moc těšil na výlet s rejnoky. Trochu skepticky jsme prohodili, že jsme zvědaví, kolik takový výlet bude stát. Sebejistě nám však odpověděli, že když jsou tady, jdou na výlet, ať to stojí cokoli. Když jsme je potkali o den později, už tak sebejistí nebyli… Výlety byly opravdu drahé, podstatně dražší než byla naše očekávání. Hotelový personál to zdůvodňoval jasně: Jste v rezortu, kde máte vše, co potřebujete. Pokud vám to nestačí, musíte si výrazně připlatit. Možná proto psali někteří recenzenti na bookingu, že maledivské rezorty jsou vlastně vězením v ráji!

Orientační ceny výletů

Nebudu chodit okolo „horké kaše“: průměrná cena jakéhokoli výletu se pohybovala v řádu minimálně 100–200 USD za osobu. Nutno dodat, že cena nebyla konečná, protože se vždy jednalo o částku, do které nebyla započítána daň ani případné „dýško“.

Exkurze na „domorodý“ ostrov, tj. ten, na kterém není vystaven rezort, nýbrž jej obývají původní obyvatelé, stála 300 USD za loď s průvodcem na hodinu. Doporučovaná délka exkurze byla přitom minimálně 2 až 3 hodiny. Patnáctiminutová projížďka člunem do hlavního města by opět vyšla okolo 100 USD s tím, že z letiště by bylo zapotřebí si na vlastní pěst ještě zajistit taxi do centra, protože pěšky nebylo možné tuto trasu zvládnout.

Výlet s rejnoky byl jeden z vůbec nejdražších – pamatuji-li si správně, vyšel na 600 USD s tím, že ale bylo možné částku rozdělit mezi 6 turistů. Skupinu si ale museli zájemci sehnat sami, samotné centrum se v tom příliš neangažovalo a předávání informací bylo celkem chaotické. Naši spolucestující Češi se na svůj vysněný výlet nakonec dostali. My jsme zase zakoupili snad vůbec nejlevnější exkurzi, kterou bylo šnorchlování nad korálovými útesy. Cena činila 60 USD za osobu (jasně, bez té daně…). Cena na nás i tak vysoká, zážitek však neopakovatelně krásný!

3) Šnorchlování jen pro zkušené (nebo alespoň pro ty, kteří si nemusí držet nos pod vodou…)?

Když jsme se připravovali na naši cestu na Maledivy, jednoznačně jsme nacházeli doporučení na to, abychom si zašnorchlovali. Jenže my tohle NIKDY nedělali! Vyrazili jsme do Decathlonu a nechali si vysvětlit, co se na to vlastně používá. Já jsem byla jasná – potřebuju mít hlavně schovaný nos. Zvolila jsem tedy celoobličejovou masku, ale očekávání jsem velká neměla. Důvěra v to, že mi do ní opravdu nepoteče voda, nebyla velká. Přítel zvolil brýle s tím, že i ty měly lehce zakrytý nos.

Poprvé jsme naši “mimozemskou“ sadu hrdě vytáhli u vilek. Maska fungovala překvapivě perfektně! Jen korálů pod námi moc nebylo, resp. nebyly tam žádné, jen občas proplavaly okolo nějaké rybičky. Přítelovy brýle už takový úspěch nezaznamenaly, proto jsme skončili u varianty půjčování masky. Ačkoliv jsme pod vodou skoro nic neviděli, nadšeně jsme se váleli na hladině a sledovali všechno! O to více jsme však byli motivovaní zakoupit šnorchlovací výlet.

Odjezd na šnorchlovací výlet

Začal vyloženě tragicky. Zatímco po celou dobu pobytu krásně svítilo sluníčko, v náš den D se spustil obrovský liják zrovna, když jsme čekali na nalodění. Personál vyčkával, zda se podmínky na moři uklidní, a jakmile pršet přestalo, vyrazili jsme. Na nebi byla ještě solidní mračna, žádné azuro a možnost přeložit výlet na jindy byla na stole. Odvážně jsme však vyrazili a uklidňovali jeden druhého, že si aspoň během šnorchlování nespálíme záda.

Ve skupině asi deseti osob jsme vyrazili na širé moře. Skupina vypadala celkem zkušeně, jedna česká rodina, kde měla maminka i dítě stejnou masku z Decathlonu mne výrazně uklidnila. Propluli jsme kolem několika ostrůvků a poblíž jednoho jsme zakotvili s tím, že nám bylo řečeno, že skočit musíme do hluboké vody a ke korálům doplavat. Zatímco já jsem se držela hrdě své vyzkoušené masky, přítel si po předchozí zkušenosti raději zapůjčil jiné brýle se šnorchlem, které si nasadila většina skupiny. Oba jsme si také vyzkoušeli poprvé ploutve a následně se jako dva vorvaňové naložili do moře.

To nedáme… nebo?

Velká smůla na sebe nedala dlouho čekat. Kromě další brutální průtrže mračen jsme velmi brzy zjistili, že nám oběma teče voda úplně všude. Jojo, i do mé ozkoušené masky! Takže stres, strach, velké zklamání, panika… co z toho budeme mít? Personál náhle zavelel, že se všichni musíme vrátit na loď, a tak začala fáze psychického vzpamatovávání. V duchu jsem se proklínala za pitomé nápady a litovala těch peněz… Vše jsme znovu pevně utáhli, ploutve, které nás ve vodě spíše brzdily, sundali, a čekali, co bude dál. Spolucestující česká maminka s maskou měla jasno: do vody už nevleze.

My tomu ještě dali šanci. Počasí se sice neuklidnilo, ale personál vyhodnotil, že je čas se do vody opět vrátit. A tak jsme šli… Zprvu jsme se opět plácali, utažení ale pomohlo a já konečně začala pod vodou něco vidět! Přítel se trápil více, nicméně dostal doporučení, ať si drží nos zkrátka sám. Rázem se všechno změnilo. Pod námi se pomalu začala zjevovat taková krása, kterou jsem si nikdy předtím nedovedla představit.

Plavání mezi korály a s želvou

V záchranné vestě jsme se doslova vznášeli nad nádhernými korály, které byly pod námi sotva pár centimetrů. Kolem nich proplouvaly pestrobarevné rybičky, některé takřka na dotek od nás. A tak jsme se vznášeli dál okolo ostrova lehce unášeni proudem sledováni dvěma zkušenými potápěči, kteří hlídali, aby skupina byla stále pohromadě a nikdo se neztratil. Čas jako by se zastavil a my si jen užívali té luxusní podívané. Kdykoli jsme se vynořili, zuřila nad námi černá mračna. Ve vodě nám ale pochopitelně vůbec nevadilo, že prší. A pod námi byla taková nádhera.

Do paměti se mi však nejvíce vryl moment, kdy potápěč ukázal doleva. Otočila jsem hlavu a kousíček ode mne plavala úžasná velká želva! Sotva jsem si ji prohlédla, začala jsem křičet ze všech sil na přítele: „Želva, je tady želva!“ A ten samozřejmě plaval za ní s kamerou, a tak ji máme zvěčněnou dodnes. Nikdy bych neřekla, že naše první šnorchlování bude takový zážitek. A byl obrovský! Takže pokud i vy váháte, zda to někdy vyzkoušet, běžte do toho! A pořádně si utáhněte masku! 🙂

4) Vodní vila – zbytečný luxus pro bohaté nebo „must have“, když jste na Maledivách?

Když jsme dovolenou plánovali, samozřejmě jsme řešili peníze. A velké téma bylo, zda si rezervovat vodní vilu, nebo dát přednost levnějším variantám ubytování, tj. v případě našeho rezortu plážové vile či ubytování v apartmánech. Apartmány jsme jednoznačně vyřadili – ubytování typu „běžný dovolenkový hotel“ můžeme mít přeci všude. Plážová vilka už zněla zajímavěji, ale nakonec jsem to nebyla já, kdo prosadil vodní vilu, nýbrž přítel. Když už na Maledivy, tak s kompletním zážitkem! A to bych nakonec podepsala všema deseti!

Není vila jako vila…

Už samotný příchod do vodní vily doprovázely silné emoce. Byla jako na fotkách, možná ještě hezčí. A hlavně, byla otočena na tu „krásnější stranu“, jak jsme se dle recenzí dočetli. Když nám tedy na letišti lepili na kufr štítky s čísly pokoje, a my se dozvěděli, že naše vily začínají číslem 6, nikoli 5, měli jsme opravdu velkou radost. A rozdíl znát byl. Na druhé straně vodních vilek totiž byl výhled na vzdálené hlavní město Male a kolem vilek ve vodě kameny či pytle, které tam dávají zřejmě kvůli vlnám. Také byly převážně ve stínu, takže moře bylo tmavší, a ne tak pěkné. Zatímco na naší straně byl krásný výhled na širý oceán a na pár vilek sousedního ostrova.

Naprosto oslňující byla bezpochyby terasa s postýlkou, sprchou a schůdky, které umožňovaly přímý vstup do moře. Využívali jsme ji maximálně (na pláži jsme se koupali asi jen dvakrát). Zapůsobila na nás ale také koupelna, která nebyla plně zastřešená, a navíc se z ní dalo dívat přímo do moře. Tropická nádhera! Zvědaví jsme byli, zda se vila nebude nějak hýbat, jak se v ní bude spát (zda se nebudeme bát nebo zda nás nebudou nakonec štvát zvuky moře přímo pod námi), ale vše proběhlo na jedničku.

5) Suvenýry – nakoupíme zde něco?

Tato otázka bude jistě zajímat všechny sběratele nejrůznějších cestovatelských předmětů. Někdo si z cest přiváží magnetky, jiný hrnky, pohledy, sošky aj. My toho obvykle vozíme celkem dost a také jsme zvyklí pečlivě vybírat ve větším množství obchodů. Já vozím pohledy, magnetky, menší sošky známých památek a panákovou sklenku, do které si doma nasypu z dané destinace nasbíraný písek a mušličky. Můj spolucestovatel potřebuje jediné – vlajku.

1 rezort = 1 obchod

Na ostrově byl jeden jediný obchůdek, a jak si tedy asi dovedete představit – ceny vysoké, výběr malý. Vlajka žádná. Zatímco já nakoupila alespoň něco, přítel se bál, že z Malediv vlajku domů nepřiveze. Ale mýlil se. Poslední večer před odjezdem se totiž konal folklórní večer. Zaměstnanci se převlékli do tradičního oděvu, nazdobili a nasvítili rezort a připravili úžasnou večeři plnou místních specialit, čerstvého ovoce a… na každém stole byla umístěna vlajka. A to přesně takových rozměrů, kterou jsme potřebovali.

Co teď? Ukradnout ji a nepozorovaně se vytratit? Předstírat, že jsme si mysleli, že si ji můžeme vzít? Nechat ji tu a vyčítat si ještě v Praze tu jedinečnou příležitost, kterou jsme měli a nechali ji protéct mezi prsty? Ne! Rozhodli jsme se jednat a navíc: čestně! Oslovili jsme jednu z místních servírek s příběhem o tom, jak přítel sbírá vlajky, žádnou zde nesehnal a ptali jsme se na možnosti koupě. Servírka se jen usmála a užuž běžela k nejbližšímu stolu, aby nám vlajku zdarma věnovala. Vše podpořila svým milým úsměvem, a bylo hotovo. Jsou vážně hodně milí.

Záchrana na letišti

Nicméně, pokud by vás zajímalo, zda existují ještě nějaké jiné možnosti pro koupi suvenýrů, pak vás uklidním. Přímo na letišti. Po odbavení nemůžete minout obchůdek plný suvenýrů s cenami výrazně nižšími nežli v resortu a s obrovským výběrem. Jupíí, dokoupili jsme vše, co jsme potřebovali. Mise splněna.

6) Dron – ano či ne?

Posledním bodem, kterému bych se chtěla věnovat, je natáčení dronem. Když jsme plánovali cestu na Maledivy, rozhodně jsme byli přesvědčeni, že si zalétáme. Kdo by nechtěl ty parádní záběry z pláží a vodních vil a ještě navíc z výšky? A natočit ideálně celý ostrov, pěkně maličký uprostřed oceánu… No, očekávání byla velká.

Nejprve se zdálo, že jim nebude stát nic v cestě. Drony jsou na Maledivách povoleny. Studená sprcha nás čekala až v resortu, kdy jsme si v tamější mobilní aplikaci velmi brzy přečetli, že drony jsou zde zakázané. I tak jsme se ale nevzdali a pár záběrů přeci jen natočili. Snažili jsme se při nich dodržet alespoň obecná pravidla: nenatáčíme lidi a zbytečně neriskujeme.

Pár záběrů bylo možné natočit přímo z vodních vilek (ještě, že jsme je měli!), pro zbylé jsme si museli přivstat na východ slunce a natáčet v moment, kdy ještě všichni spali a na ostrově bylo vzhůru pouze pár zaměstnanců. Jeden nám to v závěru přeci jen pokazil, když za námi přišel, aby nás mile upozornil, že tohle bychom dělat neměli. Předstírajíce jen základní znalosti angličtiny (otázku na číslo našeho pokoje jsme zkrátka neporozuměli…) jsme zjistili, že existuje možnost se alespoň poptat na recepci a že třeba nám to dovolí. Ale, kdo ví?

ZÁVĚREM…

Co říci na závěr? Jeďte tam! Dovolená na Maledivách je natolik jiná a specifická, že prožít ji za život alespoň jednou si rozhodně zasloužíte. Někdy se povede sehnat levnější letenky, jindy využijete třeba jako my skvělé nabídky od cestovky. A kdo nemusí mít vodní vilu, ale chce zkrátka jen vidět to nejmodřejší moře, ten třeba vyrazí na nějakou low-cost nabídku v apartmánech na místních ostrovech a užije si to taky. Sny se přeci mají plnit!

Podívejte se také na naše video zde!